Lise Meitnerová. Klíčová osobnost jaderného výzkumu
„Pro mě to bylo, jako když do sebe zapadnou poslední dílky skládačky. Bylo to božské. Můj největší okamžik. Ti z vás, kdo nikdy nebádali, nemáte tušení, jaký je to pocit.“
Tato slova pronáší hlavní hrdinka dramatu Roberta Marca Friedmana A nezapomeňte na slečnu Meitnerovou. Zda něco podobného řekla geniální jaderná fyzička Lise Meitnerová doopravdy, nevíme – ale pocity vědce popisují dobře.
Neoficiální začátek spolupráce
Ženy tří republik: Adéla Kochanovská-Němejcová, první profesorka ČVUT a průkopnice rentgenografie
Adéla Kochanovská-Němejcová se do historie zapsala nejen jako první profesorka inženýrství na České vysokém učení technickém, ale především jako průkopnice rentgenografie.
Vídeňská rodačka Meitnerová (1878-1968) šla cestami, po nichž ženy před ní nekráčely: v roce 1901 začala na vídeňské univerzitě studovat fyziku a byla druhou ženu, která obhájila ve Vídni doktorský titul. V roce 1907 odešla do Berlína a začala její spolupráce s chemikem Otto Hahnem.
Zprvu „neoficiální“ – do poslucháren a laboratoří studentů nesměla vkročit a na toaletu musela chodit do kavárny v sousedním domě… Roku 1926 se stala profesorkou fyziky na Berlínské univerzitě, vůbec první vysokoškolskou profesorkou v Německu.
V roce 1935 se k Hahnovi a Meitnerové připojil chemik Fritz Strassmann a zahájili studium štěpení jader. To už byl dva roky u moci Hitler a situace Lise Meitnerové – po otci židovského původu – se výrazně horšila.
Švýcarský exil
V září 1938 z Berlína zmizela. Uprchla do Švédska, kde sice pokračovala ve vědecké práci, ale přeci jen v odlišných podmínkách. S kolegy z Německa si psala a jednou se i tajně sešli. Koncem roku 1938 se jí oba písemně svěřili s nejnovějším objevem, který nedovedli vysvětlit. Strassmann později řekl: „Meitnerová zůstala duchovním vůdcem našeho týmu, třebaže očitým svědkem prvního jaderného štěpení být nemohla.“
Ze švédského exilu Meitnerová vytvořila matematický vzorec celého procesu, vše podrobně vysvětlila a poprvé vyslovila termín „štěpení“. Je to málo? V roce 1944 Otto Hahn obdržel za štěpení uranu Nobelovu cenu za chemii, avšak komise pro udělení Nobelovy ceny nepřihlédla k podílu Meitnerové na celém objevu. Své v tom sehrála válka v Evropě, její exil (kvůli útěku z Německa nemohla pracovat se zbytkem týmu), a také sám Hahn: význam Meitnerové jako teoretické fyzičky sice nezpochybňoval, ale ani nikdy plně neuznal.
Až v poválečných letech získala Meitnerová řadu dalších ocenění. Bojovala i s kritikou, že svým objevem umožnila vznik jaderné bomby; to zásadně odmítala. Mimořádně krásná, zdrženlivá až plachá žena zemřela v Anglii, kde žila u svého synovce.
Složitý životní příběh Lise Meitnerové přibližuje v pořadu Portréty historička Doubravka Olšáková, která se zabývá historií vědy a vědeckých výzkumů.
