Kdo byla Marina Cvetajevová? Emigrantka uvnitř emigrace, která se narodila do špatné doby

Logo|foto:Český rozhlas

Rodačka z Moskvy (1892) přišla na svět do dobře situované rodiny: otec byl univerzitním profesorem, matka pianistkou, žačkou slavného Antona Rubinsteina.

Od dětských let byla Marina na cestách po západní Evropě a podle historiků patřila k poslední generaci ruské inteligence, pro kterou bylo samozřejmostí široké vzdělání, jazykové znalosti a důvěrný vztah k západoevropskému umění.

Když jí bylo 16, zemřela jí matka. Marina už v té době údajně deset let psala verše. Ve 20 se provdala za Sergeje Jakovleviče Efrona – muže, který na trvalo poznamenal její život, spíše však v tom zlém než v dobrém. Dva roky po svatbě Sergej narukoval do ruské armády na fronty první světové války, zatímco Marina živořila v bídě ve válečné Moskvě.

Intenzivně psala, dostala se do společnosti moskevských avantgardních umělců, publikovala v časopisech – ale nedokázala uživit dvě dcery, z nichž jedna zemřela. O manželovi nevěděla, netušila, že v době říjnové revoluce se na podzim 1917 přidal na stranu bělogvardějců, s nimiž prodělal všechny porážky a nakonec i evakuaci do Istanbulu.

Léta v Československu

Cvetajevová dál živořila v Moskvě. Coby básnířka prožívala léta ruské občanské války a stala se „básnickou hvězdou Moskvy, zatímco Petrohrad měl Annu Achmatovovou“ – jak napsala publicistka Maria Razumovsky.

Na počátku 20. let měl místo pobytu Sergeje Efrona vypátrat přítel Mariny Cvetajevové, spisovatel Ijla Erenburg. V roce 1922, po konci občanské války, se Marina rozhodla za manželem i s dcerou odjet.

Marina Cvetajevová s manželem|foto: Národní knihovna

Setkali se v Berlíně, kde nedlouho žili, ale ještě v srpnu 1922 se přestěhovali do Prahy. Ta se zásluhou prezidenta Masaryka chovala k ruským emigrantům vstřícně, oba manželé získali nevelké stipendium, které jim umožnilo žít nedaleko hlavního města. Vystřídali několik adres ve Všenorech, Horních Mokropsích nebo Jílovišti. A Sergeji studovat filosofii na Univerzitě Karlově.

Marina napsala svá dvě klíčová díla, Poému hory a Poému konce (obě 1924), dnes považovaná za vrcholné práce ruské milostné poezie. Podle literárních vědců by se mohlo jednat o umělecký odraz milostného vztahu Mariny s Efronovým přítelem Konstantinem Rodzevičem.

Básnířka v izolaci

Česká prvorepubliková kultura o Marině v podstatě nevěděla, její jedinou přítelkyní z českých kruhů byla překladatelka Anna Tesková. Manželům se v únoru 1925 narodil syn Georgij. Finanční situace rodiny se zhoršovala a tak se rozhodli odejít do Francie, kde si od tamní ruské komunity slibovali vřelejší přijetí.

Dorazili tam v listopadu 1925, ale životní podmínky čtyřčlenné rodiny se jen zhoršily. Literární kritici nazývali Marinu „pozérkou, hysterickou egocentričkou, spisovatelkou spíš sovětské než emigrační literatury.“ Sama básnířka žila v naprosté bídě a izolaci a byla tak vlastně emigrantkou uvnitř ruské emigrace ve Francii. Poslední kniha jí vyšla tiskem v roce 1928. Přestože i nadále pilně psala, nikdo její díla netiskl.

Logo|foto:Český rozhlas

Život Cvetajevové zkomplikoval i její manžel Sergej. Ten se patrně ve třicátých letech stal spolupracovníkem Stalinovy tajné policie NKVD. Formálně vstoupil do takzvané Společnosti pro navrátilce, která po světě lákala ruské emigranty k cestě do SSSR. Jako první měla nabídky beztrestného návratu využít v roce 1937 dcera Mariny Cvetajevové Ariadna.

O rok později tak učinil i Marinin manžel. Ten měl být podle některých informací členem jednoho z komand NKVD, které se v Evropě staralo o likvidaci osob, označených komunistickým režimem v Moskvě za nepřátele.

Sergej Efron měl být takto zapleten do vraždy bývalého sovětského diplomata Ignatije Rejsse, který uprchl ze SSSR a následně tam byl označen za „trockistu“. Protože Efronovi v případě vraždy hrozilo prokázání spolupachatelství, také on odjel v roce 1938 do Sovětského svazu.

Vnímáme ji jako největšího básníka ruské Prahy, ale tehdejší ruská kolonie ji mezi sebe nepřijala. Zůstávala na jejím okraji, jiná než všichni ostatní. Místo nastupujícího klasicismu jako jediná v celé emigrační poezii pokračovala v poetických experimentech, analogických básníkům vnitroruským, hlavně Pastěrnakovi.
napsal o Marině před lety historik Martin Putna

Marina zůstala ve Francii se synem sama, teď už v totální izolaci, protože v exilových kruzích se otevřeně hovořilo o tom, že její manžel byl komunistickým agentem. Otřesena nacistickým násilím proti Československu, píše ještě na přelomu let 1938/1939 Verše Čechám. Po zkušenostech s revolučním Ruskem a bídou v Paříži vzpomíná na tři roky v Československu jako na nejkrásnější období života. Nakonec i ona ale odjíždí v červnu 1939 do Sovětského svazu, kde – jak doufá – se setká s manželem a dcerou.

Šlo to jen z kopce

Skutečnost předčila všechna očekávání. V srpnu 1939, krátce poté, co Cvetajevová přijela do Moskvy, je její dcera zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou špionáž k 8 letům v gulagu. Ve skutečnosti tam byla 17 let a na svobodu se dostala až za Chruščova.

V říjnu 1939 (možná dříve – informace se rozcházejí) je zatčen i manžel Sergej. Jeho další osud není jasný – podle některých zpráv zemřel během první výslechů, podle jiných zpráv byl popraven na podzim 1939. Jiní historikové připouštějí, že byl vězněn a zastřelen v okamžiku, kdy se nacistická vojska přiblížila k místu jeho věznění. Každopádně Marina o něm nemá od října 1939 zprávy.

Logo|foto:Český rozhlas

Se synem Sergejem zůstala v Moskvě. Sliby, že bude moci po návratu do SSSR publikovat, se ukázaly jako falešné – živí se příležitostně překlady z francouzštiny, sbírku básní, kterou napíše, nakladatelství odmítne. Po přepadení Sovětského svazu Německem v létě 1941 je rodina z Moskvy evakuována na území dnešního Tatarstánu do Jelabugy, kde Marina myje nádobí v jídelně.

Syn Gerogij je povolán do armády – a zcela opuštěná Marina, která nemá jedinou informaci o svých blízkých, byla 31. srpna 1941 nalezena oběšená. Pohřbili ji na neznámém místě. Tečku za tragickým příběhem udělala smrt syna Georgie na frontách druhé světové války. „Ať se v Evropě vrtla kamkoliv, šlo to s ní z kopce. Narodila se do špatné doby,“ napsala Maria Razumovsky.

Život básnířky Mariny Cvetajevové přiblíží posluchačům pořadu Portréty publicista Pavel Hlavatý, který také vybral zajímavé ukázky z jejího díla. Poslechněte si reprízu pořadu z roku 2017.