Lidice po Lidicích. Jaký byl další osud vsi, kterou chtěli nacisté vymazat ze světa?

I přes hrůzu, kterou v protektorátu vzbudilo následné oznámení, že „všichni dospělí muži byli zastřeleni, ženy poslány do koncentračních táborů a děti na náležité vychování“, byla tato slova ve skutečnosti podstatně mírnější než realita.

Zastřeleni byli 10. června 1942 nejen všichni přítomní lidičtí muži, ale i jejich nedospělí synové, z nichž nejmladšímu ještě nebylo 15 let.

Ano, ženy byly odeslány do koncentračních táborů, nezaznělo však, že na doživotí. Žádná z nich se podle zvrácených plánů už neměla vrátit. A na avizovanou převýchovu byl z dětí vybrán jen zlomek. Ze 105 jich válku přežilo 17.

Němci pochodují do Lidic. Bydleli ve Hřebči ve škole, nebo u Buštěhradu, kde měli stanové městečko|foto:Michaela Danelová,iROZHLAS.cz

Mohlo by se zdát, že srovnání vsi se zemí bylo nakonec to jediné, v čem nacisté nelhali. Jejich plán se nicméně obrátil proti nim.

Zatímco chtěli Lidice vymazat z map i z paměti, celý svět obletělo jejich jméno. Dokonce na některých místech zůstalo. Obce s názvem Lidice dodnes najdeme v mnoha zemích a ženské jméno toho znění si oblíbili zvláště v Latinské Americe.

Z Lidic se tak stal symbol nacistického teroru. Přelomový moment, kterému mnozí přikládali podobný význam, jakým byl pro Američany Pearl Harbor. Mezník v tom, co ještě byli nezúčastnění ochotní přehlížet.

Nezůstal kámen na kameni

Z původních Lidic skutečně téměř nic nezůstalo. Jen holá pláň, která ničím nepřipomínala někdejší vesnici. Dokonce i rybník zavezli ničitelé sutí ze zbořených domů. I potok odklonili jinam.

Čtěte také

Zemřela Marie Šupíková, která přežila vyhlazení Lidic. Tehdy ani hřbitov neměl připomínat, kde Lidice stály

Už na samém sklonku války se nicméně z Lidic, zvláště pak v okolí hromadného hrobu, kde odpočívali lidičtí muži, stalo místo piety. První, kdo zde vztyčil československou vlajku, byli britští váleční zajatci těsně po vypuknutí povstání. Po nich uctili památku svých mrtvých spolužáků a jejich otců studenti nedaleké buštěhradské školy.

Během května dorazili sovětští vojáci z minometného oddílu plukovníka Alexeje Pankova. Byli to právě oni, kteří umístili v Lidicích první kamenný památník. Ten zde stojí dodnes.

Zlý sen nekončí

Navrátivší se lidické ženy se na místo zbořené vsi podívaly mnohdy poprvé až měsíc po válce, 10. června 1945. Samy po celou válku, během pobytů v koncentračních táborech, netušily, co se s jejich blízkými i domovem stalo. Osvobození jim tak přineslo úlevu jen nakrátko. Z jednoho zlého snu se probudily do druhého.

Celkový pohled na Lidice ve středních Čechách|foto: z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

Na třetí výročí lidické tragédie zde proběhlo mohutné pietní shromáždění, kterého se zúčastnilo, kromě lidických žen a nejvyšších představitelů osvobozené republiky, na 160 tisíc návštěvníků.

Ministr vnitra Václav Nosek při té příležitosti informoval o usnesení vlády, podle kterého mají být Lidice obnoveny. Následně byla vypsána veřejná architektonická soutěž, vůbec první v poválečném Československu. O pět let později se první lidické ženy a děti stěhovaly do svých staronových domovů. Jak probíhalo budování vsi a jak na nový život v Lidicích vzpomínaly jejich obyvatelky?

O osudu zničené a znovuobnovené vesnice se dozvíte v pořadu Historie Plus.