Lidé mohou těžko spát pod mostem a chodit do práce, jsou ublížení, přibližuje filantrop Sedláček
Životním posláním Vojtěch Sedláčka je pomáhat lidem. Disident a signatář Charty 77 začal jako dobrovolník v Jedličkově ústavu, kde učil děti s tělesným postižením. „Celé to začalo ve chvíli, kdy jeden můj žák z Jedličkova ústavu měl senzační nápad, ale jako vozíčkáři mu nikdo nebyl ochoten půjčit,“ popisuje v pořadu Hovory, proč založil svůj první sociální podnik.
„Jmenoval se Josef Selichar. Na jednom z našich setkání rozhodl, že se do podnikání pustím s ním. Tak to celé začalo,“ dodává Sedláček.
Ten nápad spočíval v podnikání se zdravotními pomůckami: v plánu byla zkušebna a výdejna zdravotních pomůcek napříč výrobci. Nabízet měli jen takové pomůcky, které lidi opravdu použijí.
Čtěte také
„A fungovalo to. Představte si, že jsme ten podnik rozjeli a nakonec Pepa sám, ač byl můj zaměstnanec do konce svého života – dej mu pánbůh nebe – nakonec zaměstnával třicet lidí.“
Sedláček nezůstal jen u zdravotních pomůcek. „Dělali jsme všechno možné a to děláme dosud. Mám dvě firmy přes 25 let, které zaměstnávaly dohromady už určitě několik set lidí se zdravotním a sociálním handicapem,“ uzavírá.
V roce 2014 spolu s nadací Naděje založil Sedláček projekt Nejdřív střecha, který poskytuje těm organizacím, které pomáhají lidem na ulici, nízkoprahové centrum. „Nebereme ohled na žádné omezení, není to vázané na žádnou podmínku,“ říká Sedláček o organizaci, která podle něj práh ani nemá a vysvětluje, proč to tak je.
Lidé na ulici jsou velmi těžce sociálně zranění. Jejich sociální dovednost prudce klesá.
Vojtěch Sedláček
„Vrtalo mi hlavou, proč by nešlo zaměstnávat lidi na ulici. A ono se ukázalo, že to nejde, nebo jen velmi klopotně a ne systémově. Lidé na ulici jsou velmi těžce sociálně zranění. Jejich sociální dovednost prudce klesá, je to volný pád kompetencí se domluvit. Zlobí se na svět, neumí se s tím jednoduše vyrovnat, ono to ani jednoduše nejde. Jsou ponížení, oprávněně ublížení. Člověk může těžko chodit do zaměstnání a spát pod mostem,“ říká ze zkušenosti Sedláček.
Celý rozhovor s filantropem, podnikatelem, který pomáhá potřebným, najdete v audiozáznamu, ptala se Tatiana Čabáková.
Související
-
O lidech bez domova máme tolik předsudků, ale mají je i oni, připouští šéfka komunitního centra
Pro lidi bez domova není to hlavní, co jim chybí, práce. Jsou tam i jiné aspekty, aby se mohli z ulice dostat, říká v Hovorech Eva Dudová, proč založila Přestupní stanici.
-
Prodejce Nového prostoru: Byl jsem alkoholik a sám jsem odešel na ulici. Ale nechci tam zůstat
„Na ulici jsem utekl sám. Je tam spousta problémů. V padesáti letech jsem si řekl, že už to dál nejde, a hodil jsem všechno za hlavu,“ říká prodejce Nového prostoru Filka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.