Lidé mohou těžko spát pod mostem a chodit do práce, jsou ublížení, přibližuje filantrop Sedláček

„Jmenoval se Josef Selichar. Na jednom z našich setkání rozhodl, že se do podnikání pustím s ním. Tak to celé začalo,“ dodává Sedláček.

Ten nápad spočíval v podnikání se zdravotními pomůckami: v plánu byla zkušebna a výdejna zdravotních pomůcek napříč výrobci. Nabízet měli jen takové pomůcky, které lidi opravdu použijí.

Čtěte také

Lidé nechtějí skončit na ulici. Ještě se mi nestalo, že by pomoci někdo zneužil, říká zakladatel projektu Nejdřív doma Vojtěch Sedláček

„A fungovalo to. Představte si, že jsme ten podnik rozjeli a nakonec Pepa sám, ač byl můj zaměstnanec do konce svého života – dej mu pánbůh nebe – nakonec zaměstnával třicet lidí.“

Sedláček nezůstal jen u zdravotních pomůcek. „Dělali jsme všechno možné a to děláme dosud. Mám dvě firmy přes 25 let, které zaměstnávaly dohromady už určitě několik set lidí se zdravotním a sociálním handicapem,“ uzavírá.

V roce 2014 spolu s nadací Naděje založil Sedláček projekt Nejdřív střecha, který poskytuje těm organizacím, které pomáhají lidem na ulici, nízkoprahové centrum. „Nebereme ohled na žádné omezení, není to vázané na žádnou podmínku,“ říká Sedláček o organizaci, která podle něj práh ani nemá a vysvětluje, proč to tak je.

Lidé na ulici jsou velmi těžce sociálně zranění. Jejich sociální dovednost prudce klesá.
Vojtěch Sedláček

„Vrtalo mi hlavou, proč by nešlo zaměstnávat lidi na ulici. A ono se ukázalo, že to nejde, nebo jen velmi klopotně a ne systémově. Lidé na ulici jsou velmi těžce sociálně zranění. Jejich sociální dovednost prudce klesá, je to volný pád kompetencí se domluvit. Zlobí se na svět, neumí se s tím jednoduše vyrovnat, ono to ani jednoduše nejde. Jsou ponížení, oprávněně ublížení. Člověk může těžko chodit do zaměstnání a spát pod mostem,“ říká ze zkušenosti Sedláček. 

Celý rozhovor s filantropem, podnikatelem, který pomáhá potřebným, najdete v audiozáznamu, ptala se Tatiana Čabáková.