Lidé doma pili začátkem pandemie méně alkoholu než dřív v baru. Rizikoví pijáci ale spotřebu zvýšili
Spotřeba alkoholu na počátku pandemie ve většině evropských zemí mírně klesla. Češi nebyli v tomto směru výjimkou. Naopak nárůst zaznamenali obyvatelé Irska a Velké Británie. Ukázal to mezinárodní dotazníkový výzkum, do kterého se zapojilo skoro 32 tisíc respondentů. Výsledek studie, na které se podíleli i čeští adiktologové, zveřejnil prestižní vědecký časopis Addiction.
Výzkum mapoval situaci, která v Evropě panovala loni na jaře, tedy krátce poté, co se jednotlivé evropské země vyrovnávaly s prvním lockdownem a kdy se poprvé zavíraly se restaurace, hospody a bary. Vědci zjišťovali frekvenci pití, objem vypitého alkoholu a takzvaného binge drinking, tedy pití nadměrných dávek alkoholu.
Čtěte také
Na rozsáhlém dotazníkovém šetření se podíleli také adiktologové z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zajímali se hlavně o to, jestli spolu souvisí pití alkoholu a pokles finančního příjmu. A také o to, jestli lidé stres, který s pandemií přišel, zapíjeli. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 1500 respondentů z Česka.
Ačkoliv se v průměru konzumace alkoholu snížila, jde o pokles malý – výjimkou je Albánie. „Takže se dá říci, že se příliš mnoho nezměnilo,“ shrnuje adiktolog Miroslav Barták.
Lidé sice pili častěji doma, ale na druhou stranu šlo ve většině případů o menší množství, než které by vypili v restauraci nebo baru. A právě to vedlo k mírnému poklesu celkové spotřeby.
Výzkum ovšem ukázal, že rizikoví pijáci začali pít o něco více. „Pití alkoholu je zcela nevhodnou strategií zvládání stresu. Při řešení jakýchkoliv problémů je daleko lepší mít čistou hlavu,“ připomíná adiktolog Barták.
S problematickým pitím se u nás podle odhadů potýká 600 tisíc až milion lidí.
Více si poslechněte v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
