Když se alkoholik rozhodne léčit, nesmí dlouho čekat, mohlo by to být fatální, nabádá Duffková

4. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michaela Duffková

Problémy s alkoholem a hlavně touha pomáhat druhým dovedla Michaelu Duffkovou k založení centra pro léčbu závislostí Alkos. Musela se dostat až na samé dno, aby pochopila, že je čas se léčit. V jednu chvíli jí dokonce naměřili tři promile, přitom normálně komunikovala. „Tak to bohužel je – v určité fázi závislosti tolerance na alkohol stoupá, ale tělo ví, kolik toho v sobě má. Já byla schopna normálně komunikovat, což je vlastně úplně šílené,“ popisuje v pořadu Hovory.

Přitom nemá sto kilo, aby dokázal její organismus alkohol odbourávat rychle. „Takže když máte tři promile a komunikujete, jako by se nic nedělo, tak je to poněkud zarážející,“ říká Duffková, která je abstinující alkoholičkou už tři roky.

Při odvykání ji netrápilo bažení po alkoholu, jak to běžně bývá, problémy ale měla. „Pro mě je třeba rizikový strach, třeba teď za covidu, to byl strach hlavně o blízké, což mne ohrožovalo stejně jako jiné lidi bažení. Každý abstinující alkoholik to má prostě jinak.“

První rok abstinence

Odborníci přiznávají, že nejrizikovější je první rok. Samotná intenzivní léčba, kterou klientům poskytují v Centru Alkos, je pak osmitýdenní.

„Ty první týdny jsou tu pro to, aby se stav stabilizoval. Pak by, v ideálním případě, měl člověk s léčbou pokračovat. Stacionář je jen start, ale návrat do života bez další odborné pomoci je rizikový. I já jsem byla pak ještě dlouho v doléčování a v individuální terapii.“

Léčit závislost znamená individuální přístup.
Michaela Duffková

Michaela Duffková si z vlastní léčby psala blog – Zápisník alkoholičky, který pak upravila do knižní podoby, za kterou získala i prestižní cenu Magnesia Litera 2019. A začala pracovat na vzniku centra, který teď otevírá svůj první denní stacionář.

Čtěte také

„Nejdelší část celého procesu bylo vůbec připravit program tak, aby byl kvalitní. Aby měl pro klienty smysl a byl efektivní. Našim záměrem je, aby klient odcházel motivovaný k dlouhodobé abstinenci a měl plán minimálně na celý rok.“

Druhá věc je byrokracie, na kterou při vzniku centra narážela, původně chtěla jít cestou neziskového projektu, zkoušela požádat o podporu státu. „Tam jsem ale narazila na takový přístup, se kterým se úplně neztotožňuji. Nechci se k tomu moc vyjadřovat – ale řekněme, že státní instituce mají velmi složitou a neprůhlednou byrokracii, která není nic pro mě.“

Nevzdala se – musela jít ale jinou cestou. Pobyt v Alkosu si tak klienti musejí sami platit. Duffková taky zainvestovala vlastní peníze a úspory půlky rodiny.

Nakonec zavrhla i poslední možnost, podle které by alespoň část léčby hradily zdravotní pojišťovny. „To totiž má své limity. Jsem zastánkyní metody, podle které léčit závislost znamená individuální přístup, a to nejsou výkony, které by zdravotní pojišťovny účtovaly, platily. A neumožnilo by nám to dopřát jim tolik času, kolik potřebují,“ popisuje.

Jak alkoholikovi pomoct?

Michaela Duffková přidává i radu, co dělat, když má problém s alkoholem někdo blízký, nebo i člověk sám: „Ideální je se obrátit na odborníky. Pro Alkos je typické, že pracujeme i s rodinnými příslušníky, pro které jde o extrémní zátěž. Snažíme se je navést, co udělat pro člověka, který bojuje se závislostí, a jak to udělat co nejrychleji.“

Okolí na problém upozorňuje daleko dřív, než si to alkoholik sám uvědomí. Pak přijde zlom, kdy se už i on rozhodne „nechat si pomoct“.
Michaela Duffková

Sama totiž dobře ví, že když už se alkoholik rozhodne léčit, nenajde zařízení, které by ho přijalo obratem. V centru tvrdí, že na rychlosti záleží a do stacionáře by měl alkoholik nastoupit co nejdřív.

Čtěte také

„U nás je ten postup rychlý – stacionáře máme nastaveny tak, že začínají jednou za šest týdnů, ale budeme to zkracovat na tři. To znamená, že u nás nebudete čekat nikdy déle než ty tři týdny. Je to jedna z důležitých myšlenek, kterou jsme při vzniku našeho centra měli. Je důležité, aby lidé nečekali, protože to taky může mít fatální následky.“

Ideální variantou je, aby se alkoholik chtěl léčit sám, ale ideální svět neexistuje. „Málokdy není pod nějakým tlakem okolí, protože to registruje a upozorňuje daleko dřív, než si to alkoholik sám uvědomí.“

Pak přijde zlom, kdy se už i on rozhodne „nechat si pomoct“ a do léčby nastoupí. „Pak je tady otázka, jak moc jde o jeho vlastní chtění a jak moc je to nátlak rodiny. I u mne tam byl tlak rodiny, ale pak jsem se rozhodla, že to chci ukončit,“ dodává Michaela Duffková.

Celý pořad Hovory si poslechněte v audiozáznamu, ptal se Vlastimil Ježek.

autoři: Vlastimil Ježek , lup
Spustit audio

Související