Lída Rakušanová: Porodní bolesti pohraničí jako společného prostoru
Když loni v polovině března padaly hraniční závory napříč Schengenem, pranýřovala to většina komunálních politiků v pohraničí jako relikt minulosti. V panice se ze strachu před virem zabarikádovat! Jak ve středověku. A sotva začala první vlna pandemie před rokem ustupovat, slibovali si představitelé vlád svatosvatě, že krizové situace budou napříště řešit v schengenském prostoru koordinovaně.
Rada Česko-německého diskusního fóra žádala tehdy od Prahy a Berlína sladění pravidel pro překračování hranic, digitální aplikace, které by umožnily dohledání infekčních kontaktů jak v Česku, tak v Německu, ale také společné plánování a financování zdravotnických a sociálních projektů.
Čtěte také
Nesešel se ani rok s rokem a na česko-německé hranici se loňská situace opakovala jak přes kopírák. Tentokrát ale z iniciativy Německa a navzdory faktu, že hranice tří českých pohraničních okresů, kde covid řádil nejvíc, už předtím neprodyšně uzavřela česká vláda.
A stejně jako před rokem odnesli i teď drastické omezení svobody pohybu mezi Českou republikou a Německem nejvíc lidé, kteří na druhé straně pracují. Předsedkyně Asociace pendlerů Zuzana Vintrová to na virtuálním zasedání Rady česko-německého diskusního fóra označila tento týden za „kruté“ pro pendlery i jejich rodiny, protože v mnoha případech selhával i systém už existující přeshraniční spolupráce, a to od zdravotních pojišťoven až po bankovní ústavy.
Pendlerfest
Nefunguje ani komunikace mezi hygienickými stanicemi, takže čeští pendleři sice jsou v Bavorsku a v Sasku v jednom kuse testováni, ale o jejich případné pozitivitě se čeští hygienici zpravidla nedozvědí.
Kromě toho považují pendleři za diskriminující, že na rozdíl od nich se jejich němečtí kolegové až donedávna netestovali vůbec. Především se ale cítí, a to na obou stranách hranice, jako fackovací panáci. Jak v Německu, tak v Česku se na ně lidé dívají skrz prsty jako na apriorní roznašeče nákazy.
Čtěte také
Ze slov zemského rady Franze Löfflera z bavorského příhraničního okresu Cham nicméně vyplynulo, že se, alespoň v Německu, názor na pendlery v průběhu pandemie mění pozitivním směrem: německá veřejnost si uvědomuje, že jsou nepostradatelní. Na zasedání Rady česko-německého diskusního fóra navrhl Franz Löffler uspořádat na jejich počest, jakmile to pandemická situace dovolí, česko-bavorský Pendlerfest.
Rezervovaně se k jeho nápadu postavil předseda odborů Josef Středula. A to s odůvodněním, že důležitější než všechny pivní slavnosti dohromady je rovnoprávné postavení všech zaměstnanců v Unii. V tom je co do mzdové hladiny ve srovnání s Německem rozdíl i po 17 letech členství Česka v EU.
Podle Středuly je třeba „pojmenovat věci pravými jmény“ a neschovávat se za diplomatické formulace. Dodejme, že se poslední zasedání Rady česko-německého diskusního fóra konalo přesně v tomto duchu. Je to ostatně ten jediný spolehlivý fundament, na kterém se dá projekt pohraničí jako společně sdíleného prostoru budovat. Akorát že tahle práce nikdy neskončí.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
