Lída Rakušanová: Nový začátek versus staré pořádky
Nic už nebude jako dřív – znělo ještě před pár měsíci, když se globální hospodářství kvůli pandemii ze dne na den zadrhlo, unisono nejen Evropou.
A podle nátury se z toho jedni hroutili, zatímco druzí to považovali za šanci. Za příležitost obrátit kormidlo směrem k budoucnosti bez zplodin v ovzduší, poškozujících zdraví lidí podstatně víc než koronavirus, z něhož se drtivá většina nakažených lidí bez větších problémů zotaví. O pozitivním vlivu na planetární klima nemluvě.
Čtěte také
Když tento týden ohlásila v Bruselu šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová cíl omezit v příštím desetiletí v EU vypouštění skleníkových plynů v porovnání s rokem 1990 nejen o už dohodnutých 40, ale ještě o dalších 15 procent navíc, pootočila ono pomyslné kormidlo sice správným směrem, ale rozhodně nijak razantně. Takže lze očekávat, že s jejím návrhem bude většina členských států souhlasit.
Česká republika, jak okamžitě oznámil ministr Karel Havlíček (za ANO), k nim ovšem patřit nebude. Premiér Andrej Babiš (ANO) mluvil před časem dokonce o tom, že by bylo vzhledem k propadu ekonomiky vlastně nejlepší podporovat místo ochrany klimatu tradiční průmysl. Jinými slovy sázet dál na uhelné elektrárny, hutě a ocelárny, kvůli nimž se na severu Čech a Moravy po většinu roku nedá dýchat. Naštěstí je ale Česko v EU a Andrej Babiš slyší na dotace. Státům závislým na fosilních palivech hodlá Brusel poskytnout na přechod k zelené ekonomice miliardy.
Laxní přístup Česka
Čtěte také
Přitom by právě Česká republika měla mít pro podstatné snížení emisí všechny předpoklady už proto, že se objem emisí počítá od roku 1990, kdy se zbavovala z komunismu zděděného těžkého průmyslu se zastaralými provozy a získala tak před ostatními evropskými zeměmi velký náskok.
Celkově je Česko dnes ve srovnání se stavem před 30 lety na 35 procentech snížení objemu emisí, ale posledních sedm let už na tomto čísle stagnuje a, jak dokládají odborné prameny, vypouští do ovzduší ročně kolem 10 tun skleníkových plynů na obyvatele. Řadí se tak k největším znečišťovatelů životního prostředí na světě. V Unii je na pátém, a v celosvětovém měřítku na 20. místě.
Veškeré výtky laxního přístupu Česka ke klimatickým cílům odrážejí zdejší ministři už tradičně poukazem na konkurenceschopnost zdejších podniků, kterou je prý nutno ochránit.
Automobilový koncern Volkswagen, do něho patří snad vůbec největší tahoun české ekonomiky, mladoboleslavská Škodovka, nicméně současné zostření klimatického cíle Bruselu výslovně přivítal. Na konkurenceschopnost Škodovky a jejích českých subdodavatelů se tedy premiér ani ministr průmyslu vymlouvat nemohou. Ve skutečnosti si chrání jen status quo.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
