Lída Rakušanová: Jádro má opět šanci, ale ne v českém vydání
„Vy nám zničíte planetu a pak si zemřete. Z budoucnosti mám strach.“ Tahle slova nejsou z úst Grety Thunbergové, kterou štamgasti ve zdejších hospodách už dávno označkovali za hysterickou psychopatku, která neví, co mluví.
Říká je dvanáctiletý kluk z Václavic u polských hranic, v rozhovoru pro Deník N. A výstižně tak pojmenovává trauma mnoha svých zdejších vrstevníků.
Čtěte také
Třeba by se to od své devatenáctileté dcery Vivien a šestnáctiletého syna Frederika dozvěděl i Andrej Babiš (ANO), kdyby se jich na to před svým odletem do Bruselu zeptal. Pak by možná došlo i jemu, že vyhrožovat už před setkáním, na kterém se lídři unijních zemí mají dohodnout na razantním snížení emisí do roku 2050, že zablokuje celou dohodu, je vrchol arogance.
Konkrétní požadavek české vlády, aby Unie uznala jadernou energetiku jako „čistý zdroj“, má naproti tomu šanci, že se o něm bude vážně diskutovat. Klimatické změny postupují rychleji, než se předpokládalo, a zkracují se tudíž i lhůty k dosažení stanovených cílů.
I v Německu, které po katastrofě v japonské atomové elektrárně Fukušima postupně uzavírá své jaderné elektrárny, se teď ozývají hlasy, že bez jádra to zřejmě nepůjde.
Efektivní, hospodárné, a bezpečné
Současně se ale ukazuje, že budoucnost rozhodně nepatří klasickým jaderným blokům, jaké chce Česká republika budovat v Temelíně a v Dukovanech, ale když už, tak rozhodně tzv. reaktorům čtvrté generace. Především se jedná o množivé reaktory, jejichž výhodou je, že jsou chlazeny sodíkem, takže v případě nehody nehrozí výbuch s radioaktivním mrakem.
Čtěte také
Neméně důležité ovšem je, že se v nich dá spotřebovávat i vyhořelé palivo z klasických jaderných elektráren. Praktické zkušenosti mají už s touto technologií nejen ve Spojených státech, v Indii a v Rusku, ale i ve Francii. Podle výpočtů vědců by jen už existující jaderný odpad zásobil množivé reaktory palivem na stovky, ne-li tisíce let.
Variant je ale víc. V Kanadě uvede například firma Terrestrial Energy v příštích letech do provozu jaderný reaktor, který používá jako palivo tekutý uran v solném roztoku. Místo složitého vyměňování palivových článků se palivo bude jednoduše tankovat. A i tento reaktor bude vyrábět elektřinu z vyhořelého paliva klasických reaktorů.
Kanadské úřady už stavbu povolily. Je totiž vyloučeno, že by v reaktoru, kde obíhá tekuté palivo jako v ústředním topení, mohlo kdy dojít k roztavení jádra. V amerických či asijských startupech se dokonce pracuje i na různých variantách minireaktorů, které jsou mobilní.
To všechno jsou projekty s vlastnostmi, které jaderné elektrárny, jako jsou Temelín nebo Dukovany, nikdy neměly a mít nemohou: slibují být efektivní, hospodárné, a bezpečné. Očekávat za těchto okolností, že Brusel bude strkat peníze do technologie, která je evidentně na odpis, je iluzorní. A už vůbec ne v tak nerealistickém objemu, jaký si představuje Andrej Babiš.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
