Drábová: Stavba nového bloku Dukovan se stihnout dá. Jenže jsme bohatí a líní, takže rozhodne až drive manažerů

„Je to reálný odhad, ale na druhou stranu – je to přání. Takové je vždy na začátku každého velkého projektu,“ říká Drábová.

Čtěte také

Drábová: Nový blok Dukovan? Do země se kopne nejdřív tak za 10 let

Prý by se to stihnout dalo, ale, jak říká, nemá křišťálovou kouli. V takto dlouhém a komplikovaném harmonogramu je řada milníků a „jestli se spleteme o dva roky tam, nebo zpátky, tady vůbec nehraje roli,“ dodává.

Celosvětový průměr výstavby nového bloku jaderné elektrárny (JE) je zhruba 10 let. Staví Finové (taky už mají desetileté zpoždění), osm let po termínu mají i Francouzi. Předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa je tak dost skeptický, zvlášť když nejsme schopni dostavět ani jednu pořádnou dálnici. A co Dana Drábová?

„Kus pravdy nepochybně má, protože se nám naše infrastrukturní projekty příliš nedaří. Problém je v tom, kam se ta naše evropská civilizace dostala,“ odpovídá.

Jsme bohatí a líní a zas až tak nás nic netlačí. Když přijdete k vypínači, tak se ta žárovka se skoro 100% jistotou rozsvítí. A to hraje roli v chuti. Nebo, jak se říká hezky česky, v drive, jak pak takové projekty dobře a intenzivně řídit.
Dana Drábová

Je to dnes ale „dost jiné kafe“, než jsme zažili v 70. letech. „Tehdy byla motivace velmi silná a třeba taková Francie stavěla JE jak na běžícím pásu jen za pět let.“ Za celkových 25 let tak postavili 58 reaktorů. „Tehdy to šlo. Od té doby se celoevropský přístup dost změnil.“

Čína to umí za pár let

Předsedkyně SÚJB připomíná, že jsou země, které umějí elektrárnu postavit jen za 6–7 let. „Je to třeba Čína. Nevím, jestli bychom chtěli stavě stejnými metodami jako tam, ale popravdě, staví opravdu efektivně. Když opomenu stránku místních podmínek. Ale i tento projekt se za 5–7 let postavit dá.“

Čtěte také

Vyplatí se prodloužit životnost Dukovan? Odpovídá Dana Drábová

Poslední JE pak není Temelín, jak se leckde dočtete, ale rumunská Černá voda na Dunaji dostavěná v roce 2007. „Nějak se ale nepočítá do evropské flotily a já vlastně ani nevím proč. Ale Kanaďané ji postavili docela efektivně,“ myslí si.

Co by se stalo, kdybychom nový blok Dukovan nestihli dostavět ani do roku 2040? To by už mělo dojít k útlumu uhelných elektráren. „I to má řešení. Neříkám, že nějak extra dobré, ale v energetice teď ani moc dobrých nemáme, takže by to bylo nejlepší z těch špatných. Svět by se nezbořil a museli bychom jít cestou plynových elektráren. Ty se dají postavit o hodně rychleji.“

Stavbu nového bloku pak považuje za strategickou investici, a to se neměří pouze návratností ani tím, jestli se stihne vše podle předepsaného harmonogramu, ale tím, že to dostavíme.

Uhlíková nula? Co to je?

„Tím pádem se Česko nějak postaví i ke svému závazku zmírňování vlivu člověk na klima. Upřímně řečeno, nemáme jiné nízkoemisní zdroje, než je právě jádro. Takže ta kombinace – velký podíl jádra, rozumný podíl obnovitelných zdrojů doplněný o plyn, což bude asi nezbytné, to je právě to, co nám umožní brát naše závazky vážně.“

Čtěte také

Před deseti lety odstupovali politici za mnohem méně než dnes, říká Dana Drábová

Je s tímto plánem spojena i uhlíková neutralita Česka (do roku 2050)? „Když já s tím mám problém. Zatím jsem se nedopracovala k pochopení, co to vlastně je… Cesta k uhlíkové neutralitě je natolik rozmazaně definovaná, že se v tom, z hlediska fyziky a přírodních věd, moc rozebrat nedovedu. Ofsetování, kompenzace, zachytávání skleníkových plynů… tohle všechno se hezky říká, jak toho dosáhnout, ale jak to nakonec v té bilanci bude hrát,… to já neumím,“ dodává Dana Drábová v Interview Plus.

Víc si poslechněte v audiozáznamu. Ptal se Michael Rozsypal.