Před deseti lety odstupovali politici za mnohem méně než dnes, říká Dana Drábová

„Ještě se ale máme, co učit. Když zajdu třeba do obchodu a prodavačka se na mě dívá pohledem: co to sem přišlo, není to příjemné a svědčí to o opaku,“ dodává Drábová, která v Pyšelích kandiduje v komunálních volbách za Starosty a nezávislé.

Odtahuji se prací od režimu

Drábová, která jako studentka zažila roky normalizace, srovnává generační posun a upozorňuje na to, že její vrstevníci a předešlé ročníky se v určitých směrech zakonzervovali v naučených návycích, a oceňuje posun v myšlení svobodné generace.

„Je to rozdíl. Tehdy ze situace v zemi vyplýval stereotyp pro řadu lidí. To, že práce je něco, co nám umožňuje se odtáhnout od režimu, zavřít se do svého světa a vykonávat něco, o čem si myslíme, že má smysl,“ říká a pokračuje:

„Dnes vidím, a velmi jim to přeji, u mladých lidí, kteří k nám nastupují, nebo u mých studentů, že mají otevřené okno do světa. Ať už tím světem myslíme cokoliv. A ona spousta možností jim dává přístup k jiné, nové práci. Je to logické a je to legitimní. Já se ale prací od režimu stále ještě odtahuji.“

Nikdy jsme se nevyhnuli tomu, abychom řekli věc, která byla lidmi nelibě nesena. Uvědomme si, že naším největším kontrolovaným subjektem je ČEZ, který je ze sedmdesáti procent vlastněn státem.
Dana Drábová

Uchovávám si klid

„Člověk nikdy neví, co ho posedne. Ale hodně toho pamatuji, s věkem na mě přicházejí různé neduhy, ale snad na mě nepřijde hysterie. Snažím se mluvit a všechna fakta sdělovat klidně,“ říká odbornice, která mimo jiné nese zodpovědnost za informace o stavu jaderné výroby a bezpečnosti v Česku.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se, v jaké rodinné atmosféře Dana Drábová vyrůstala, i to, jestli se bála reakcí rodičů na školní poznámky.