Ivan Štern: Kdo je válečný štváč?
Po setkání ruské a americké delegace v Rijádu musel prezident Trump nutně dospět k závěru, že míru na Ukrajině nedosáhne ani za 24 hodin, ani za sto dní, a pokud jej vůbec dosáhne, pak ne v podobě, s níž by se mohl před svými stoupenci opětovného zveličení Ameriky nějak zvlášť pochlubit.
Čtěte také
Smlouva o surovinových zásobách na Ukrajině by z té bídy pozoruhodný „deal“ rozhodně nevykouzlila. Rusové si před ještě nejmocnějším vůdcem světa nesedli na zadek.
Dali naopak najevo, že dohoda o míru na Ukrajině se bude odehrávat podle ruské taktovky. Z prezidenta si tak udělali dobrý den.
Zelenskyj měl být jen záminkou
Žádoucí proto bylo najít způsob, jak se z ne příliš šťastně rozehrané hry vylhat. Jak najít přesvědčivou překážku, díky které na mír na Ukrajině nelze ani pomyslet.
Měl se jí stát ukrajinský prezident. Sice dostal šanci podržet si na své straně Ameriku, ale jen pod tou podmínkou, že se plně podřídí a že přijme mír, který se víc bude podobat kapitulaci. Navíc za to vděčně zaplatí ukrajinskými surovinovými zásobami.
Čtěte také
Nabízí se otázka, zda to celé americký prezident a jeho viceprezident nepřehnali, když se pustili do Zelenského natolik, až ho vytočili, že o nějaké vzájemné dohodě nemohlo být ani řeči.
Nabízí se i verze, že právě to měli v plánu. Ukrajinský prezident byl následně z Bílého domu vypoklonkován s cejchem válečného štváče.
Má-li Ukrajina v čele prezidenta, který je podle americké administrativy posedlý válkou, pak je zbytečné s Rusy vyjednávat o míru. Ne z jejich viny, ale z viny Ukrajinců. Chtějí přece válku.
O nás bez nás?
Není podstatné, alespoň z hlediska Trumpových voličů, že celé je to obrácené naruby. Podstatné je, jak uzavřel americký prezident spor s prezidentem Ukrajiny, vykazuje ho tak z Bílého domu, že on sám na míru má zájem, nicméně je ochoten o míru opět debatovat jedině, pokud pro mír údajně uzraje i prezident ukrajinský.
Ne náhodou celá ta situace připomíná náš rok 1938. Západní spojenci Československo tlačily k tomu, aby dobrovolně ustoupilo územním požadavkům Hitlera, jinak že riskuje válečný konflikt.
Vinu si pak přičte samo. Edvard Beneš v hrůzné představě na rozdíl od Volodymyra Zelenského, že by mohl být označen za válečného štváče, kapituloval, opustil republiku v naději, že spor o Sudety nakonec rozhodne světová válka.
Nebyl válečným štváčem spíš Beneš, který sázel na světový válečný konflikt?
Zelenskyj, který odmítnul v Bílém domě kapitulovat, udržel přece naději, že válka na Ukrajině se přece jen nepromění ve válku všeobecnou.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
