Lída Rakušanová: Krize jako šance k hlubší evropské intergraci

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šéf Evropské rady Charles Michel

V krizi je šance, říkává se. O tomto víkendu stojí šéfové členských zemí Evropské unie na svém summitu v Bruselu před volbou, která vejde do historie.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Rozhodují totiž o tom, zda šanci, plynoucí z koronavirové krize, uchopí, anebo zahodí.

A protože jejich rozhodnutí musí být jednomyslné, vychází jim Evropská komise spolu s šéfem Evropské rady Charlesem Michelem vstříc až na samou hranici možného.

Nejen že Komise připravila schůdné kompromisy ve finanční oblasti, a to jak pro čtyři západoevropské země, kterým se pravidla pro zacházení se stamiliardami na obnovu unijní ekonomiky zdají příliš velkorysá, tak i pro státy V4, které se obávají, aby nepřišly při porcování balíku peněz zkrátka.

Především se ale předsedovi Evropské rady Michelovi povedlo najít způsob, jak zpacifikovat klausuli o právním státě, kterou by skoro určitě neschválilo Maďarsko, Polsko a vzhledem k akutním problémům Andreje Babiše s Bruselem kvůli jeho konfliktu zájmů nejspíš ani Česká republika.

Solidarita občanů EU

Podle původního znění této klausule by totiž Evropská komise mohla sama rozhodovat, že nevyplatí subvence těm členským zemím, které nerespektují právní stát. A Evropská rada by se proti tomu mohla ozvat kvalifikovanou většinou až následně.

Charles Michel to ve svém návrhu obrátil: Komise může odebrání subvencí navrhnout, ale povolovat ho budou šéfové vlád. Sice rovněž kvalifikovanou většinou, ale je zřejmé, že se komise vzhledem k nejasnému výsledku stěží kdy odhodlá k tomu, aby škrtnutí subvencí vůbec navrhovala. A to ani v tak do očí bijících případech, jako je porušování nezávislosti justice v Polsku nebo potlačování svobody slova v Maďarsku.

Jistě: návrh Charlese Michela balancuje na hraně respektu k základním principům, na kterých Evropská unie stojí. V sázce je ale o tomto víkendu něco neméně cenného, a sice reálná možnost hlubší evropské integrace směrem k sociální rovnosti občanů. Pandemie a její ničivé důsledky totiž znovu otevírají historické okénko, které se zavřelo po rozšíření Unie na východ a po neschválení evropské ústavy.

Chaos kvůli zataraseným hranicím uvnitř Schengenu, souboje vlád o ochranné pomůcky, sílící arogance Ruska a rostoucí zpupnost Číny vůči Evropě, bezmoc Ameriky v kleštích populismu, to všechno ukázalo během pandemie názorně, jaká budoucnost by čekala evropské národní státy po rozpadu Evropské unie. Zároveň ale pandemie nemilosrdně odhalila i neudržitelnost současných poměrů a v západoevropských státech vyvolala vlnu empatie k chudším státům unie, odkud se rekrutují do bohatých zemí lidé na mizerně placenou práci v neakceptovatelných podmínkách.

Jestliže teď Angela Merkelová a Emmanuel Macron mluví nejen o Evropě hospodářsky inovativní, ale také sociálně spravedlivé, nejsou to planá slova. Mají konkrétní obsah, o kterém se v Bruselu diskutuje už řadu let.

Lída Rakušanová

Mluvila o tom loni Ursula von der Leyenová v evropském parlamentu, když nastupovala do funkce šéfky Evropské komise: evropské sociální pojištění, evropské pojištění v nezaměstnanosti, evropské nemocenské pojištění, to jsou konkrétní kroky k institucionalizované solidaritě občanů Evropské unie, k jejich rovnosti co do sociálních práv.

V nadcházejících hodinách se v Bruselu rozhodne, zda tato vize zvítězí nad národními egoismy.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu