Jan Fingerland: V Sýrii už zase vybuchují kostely

V neděli 23. června vstoupil do kostela svatého Eliáše muž, který zahájil palbu na shromážděné věřící. Když se ho lidé pokusili přemoci, nechal explodovat nálož, kterou měl u sebe. Sebevražedný atentátník, hlásící se k Islámskému státu, tak zabil nejméně 25 lidí a desítky dalších zranil.

Dopad útoku mohl být i horší. Na místě bylo kolem 350 lidí a při podobných atentátech bývají počty obětí i několikanásobně vyšší. Pro syrské křesťany, kterých je v zemi ještě stále kolem 300 tisíc, je to vícenásobně špatná zpráva.

Mimo jiné to znamená, že situace známá z dob občanské války, kdy v Sýrii, ale i Iráku příslušníci Islámského státu vraždili příslušníky náboženských menšin, se vrací. Anebo nikdy neskončila.

Sýrie se Šarou

Určitá naděje tu přitom byla. Sýrie je už více než půl roku v rukou nového režimu, který tvrdí, že jeho cílem je vybudovat otevřenou a tolerantní zemi.

Je to paradoxní, protože jak známo, prezidentem je člověk, který sám strávil léta v čele Haját Tahrír aš-Šám, odnože Al-Káidy. 

Čtěte také

Jan Fingerland: Je teplo a Sýrie se svléká do plavek. Ale jakých?

Ahmad Šara však bojoval s Islámským státem už před tím, než dobyl Sýrii. Bylo to v severozápadní Sýrii, kde si HTS vybudovala svůj kvazistát, než koncem loňského roku expandovala na jih a ovládla i Damašek – a chce mít v Sýrii monopol na ozbrojenou moc. Její ideologie také nebyla tak extrémní jako v případě Islámského státu.

Představitelé nového syrského režimu útok odsoudili, a to včetně prezidenta Šary a velkého muftího Usámy Rifáího, hlavní autority sunnitských muslimů v zemi. Zbývá otázka, zda nový režim skutečně s džihádismem bojovat chce. A hlavně, zda to dokáže.

Mnozí odborníci upozorňují, že nová Sýrie je, podobně jako ta Asadova, na pokraji ekonomického kolapsu. Šarovi se podařilo přesvědčit řadu států, aby odbouraly sankce, uvalené kdysi na Asada, ale není zaručeno, zda to bude stačit.

Není také jisté, jestli má nový režim dost lidí, aby dokázal převzít všechny funkce normálního státu, a ještě bojoval s Islámským státem.

Minulost a budoucnost

Islámský stát představuje separátní problém. Existují dva názory na jeho příští vývoj.

Islámský stát před více než dekádou ovládal velkou část Iráku a Sýrie, ale byl poražen, mnoho jeho bojovníků zahynulo, bylo vyhnáno jinam, nebo je stále ve věznicích. Jenže IS sice zanikl jako teritoriální jednotka, ale nikdy nepřestal existovat jako síť buněk.

Čtěte také

Jan Fingerland: Palestinští ozbrojenci odcházejí – ze Sýrie a Libanonu

Nejaktivnější je nyní v Africe, ale v Sýrii i Iráku zůstává v činnosti. Útočí na policisty i vojáky obou zemí a také na menšiny. Podle jednoho názoru nyní sílí a aktivuje spící buňky. K dispozici má nižší tisíce bojovníků, vyšší tisíce jsou v detenčních táborech, které spravují Kurdové ve východní Sýrii.

Také irácká vláda podle nepotvrzených zpráv nenápadně tlačí na Američany, aby nesnižovali přítomnost svých jednotek v oblasti, protože bez nich a bez syrských Kurdů, kteří mimo jiné provozují detenční tábory, by situaci nebylo možné zvládat.

Optimističtější názor tvrdí, že dlouhodobě počet útoků Islámského státu v obou zemích klesá, ale i nadále se jedná o desítky případů každé čtvrtletí. Hodně bude záviset na vývoji obou zemí.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Irák je nyní v transformačním období po oslabení íránského hlasu v rozsáhlém regionu. Sýrie má před sebou nejasnou budoucnost, její nový vládce bojuje s Islámským státem, ale současně chce integrovat zahraniční džihádisty do ozbrojených sil a tlačí na syrské Kurdy, aby se vzdali své autonomie.

Atentát na damašský kostel je součástí této skládačky. Patří do ní i útoky na syrské šíity, alávity a drúzy, které podle některých názorů páchají lidé, kteří mají k HTS a okruhu kolem prezidenta Šary mnohem blíž než Islámský stát.

Proto syrská vláda už dokázala zatknout údajné spolupachatele útoku na kostel, ale stále ještě hledá ty, kdo nedávno v Sýrii zabíjeli alávity.

Autor je komentátor Českého rozhlasu