Lída Rakušanová: V unijním plánu obnovy jde o mnohem víc než jen o peníze

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Německá politička Ursula von der Leyenová.

Je to suma, před kterou kapituluje i ta nejbujnější fantazie.

Podle návrhu Evropské komise by kromě tři čtvrtě bilionu eur ve fondu na přímou obnovu evropského hospodářství měla víc než jeden bilion přesáhnout výše unijního rozpočtu na příštích sedm let.

Z něj by se kromě následků pandemie měla financovat hlavně ochrana klimatu a digitalizace. A už schváleno je dalších 540 miliard eur ve formě úvěrů od Evropské investiční banky a přes stabilizační mechanismus eurozóny. Dohromady by tak mělo chránit Evropskou unii před dopady očekávané hospodářské krize, označované za nejhorší od druhé světové války, téměř dva a půl bilionu eur.

Ovšem za předpokladu, že se na tom dohodnou všechny členské země Unie. Nechme teď stranou fakt, že to nebude snadné. Ať už kvůli Rakousku, Holandsku, Švédsku a Dánsku, které chtějí, aby se i peníze z fondu obnovy poskytovaly kompletně ve formě úvěrů a nikoli i jako subvence pro pandemií nejvíc zasažené země, anebo kvůli neomaleně egoistickým požadavkům Andreje Babiše (ANO) urvat za každou cenu ze společného koláče co největší kus.

Nemít klapky na očích

Mnohem podstatnější totiž je, že kolosální záchranný plán vypracovaný Evropskou komisí má v sobě značný integrační potenciál. Členské státy Unie si půjdou pro finanční prostředky na kapitálový trh společně, a tudíž za podstatně výhodnějších podmínek, než kdyby to udělaly každý zvlášť. A společně, podle kondice svých ekonomik, budou v příštích třech desetiletích půjčky i splácet. 

Pokud se podaří tento plán zrealizovat v jakž takž navržené podobě, bude to signál, že je Evropská unie, navzdory vší skepsi z posledních týdnů, přece jen schopná solidarity. A třeba si pak uvědomí i její občané, že být na jedné lodi má v dnešním provázaném světě řadu výhod.

Protože stejně jako se dnes neví takřka nic o koronaviru, nemůže nikdo vědět, jak hluboko se v jeho důsledku propadne světové hospodářství a co to bude konkrétně znamenat. Jasné je jen to, že exportně orientované ekonomiky, jako je ta česká, jsou na globální výkyvy citlivé obzvlášť. A že je pro ně důležité mít oporu v co nejširším společenství.

Když se loni na podzim představovala nová šéfka Evropské komise von der Leyenová poslancům v Evropském parlamentu, zmínila i snahu o zavedení evropského nemocenského pojištění nebo unijního pojištění v nezaměstnanosti. Nejde přitom o žádnou fikci. Na obojím se v Evropské komisi pracuje už řadu let.

Lída Rakušanová

V roce 2008, když začínala finanční krize a Španělsko trápila vysoká nezaměstnanost, vytvořila komise model, jak vyrovnávat do unijního průměru nikoli strukturální, nýbrž konjunkturální nezaměstnanost. Bohužel se k tomu Unie nakonec neodhodlala. Škoda, mohl to být přesvědčivý argument, že jsou občané Evropské unie ve stejné solidární síti.

Teď se naskytla nová příležitost. Podstatně naléhavější. A vzhledem k tomu, v jak nepředvídatelné situaci svět je, snad i s lepší vyhlídkou na úspěch. Chce to jen nemít klapky na očích.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu