Lída Rakušanová: ERÚ – zbytečná instituce?
Podle litery zákona existuje Energetický regulační úřad (ERÚ) už dvacet let proto, aby v souladu s evropskou legislativou reguloval energetický trh. A to výslovně v zájmu spotřebitelů. S cílem zajistit jim bezpečné, výhodné a k životnímu prostředí šetrné zásobování energiemi.
V listopadu 2010 o této instituci tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek na konferenci o české energetické legislativě prohlásil, že selhala na celé čáře a měla by být zrušena. Protože místo aby spotřebitele před energetickými podniky chránila, stala se naopak garantem „bezproblémových výsledků energetických společností“.
Čtěte také
Bylo to v době rozmachu fotovoltaických elektráren, kdy v důsledku legislativy, na níž se ERÚ významně podílel, hrozilo zdražení elektřiny. Podle Topolánka „v době tvorby legislativy úřad neplnil svou funkci“, jelikož „nevaroval politiky před následky vysoké podpory solárních zdrojů“.
Dotyčný úřad k tomu jen lakonicky dodal, že dělal vše podle zákona.
Faktem je, že na tapetě byl co chvíli i v dalších letech, ovšem především kvůli skandálům kolem svých šéfů. Ať už se jednalo o Alenu Vitáskovou, kterou soud teprve po letech zbavil podezření z podílu na podvodu s licencemi pro dvě solární elektrárny, nebo o jejího nástupce Vladimíra Outratu, který si kvůli svému náhlému odvolání šel stěžovat až k Ústavnímu soudu.
Dodavatelský močál
Mezitím se z republiky stalo eldorádo kasty podvodníků, takzvaných energošmejdů, jejichž oběti se na úřadu, který je tu údajně od toho, aby je chránil, dodnes dozvědí, že si mají jít stěžovat na Českou obchodní inspekci.
Čtěte také
ERÚ se smí totiž ze zákona zabývat jen stížnostmi na dodavatele energií, což šmejdi nejsou. Ti smlouvy jen zprostředkovávají. Tenhle byrokratický Kocourkov, podobně jako řadu dalších nedostatků, má sice odstranit novela energetického zákona schválená koncem léta, ale platit začne až napřesrok.
Jenže současná katastrofa v podobě krachu největšího alternativního dodavatele energií do 1. ledna nepočkala. Skoro milion odběratelů je v průšvihu tady a teď. A jenom zírá, jak instituce, která má už dvacet let za úkol je chránit, jim, když jde do tuhého, je schopna říct jen to, že si mají najít „jiného dodavatele“ dřív, než jim distribuční společnosti „poslední instance“ vysají z kapsy poslední korunu. A ještě neváhá si postesknout, jak jsou ti jejich zákazníci „málo informovaní“ a podepíšou kde co, ani si to nepřečtou.
Dodejme, že informace by teď zákazníci opravdu potřebovali ze všeho nejvíc. A sice férové, objektivní informace o tom, kteří z těch mnoha desítek „jiných dodavatelů“ mají šanci přežít. Aby v tom zdejším dodavatelském močálu zas nešlápli vedle. Pro ERÚ by to byla příležitost prokázat, že je přece jen k něčemu dobrý.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.