Tereza Němečková: Škrty v rozvojové spolupráci. Úspora, nebo krok k méně stabilnímu světu?
Ministr zahraničních věcí Macinka (Motoristé sobě) před několika dny oznámil škrty v rozpočtu na zahraniční rozvojovou spolupráci. Jaký signál tím Česká republika vysílá – a jaké mohou být důsledky?
Česko se přidala k řadě západních zemí, které přistupují ke škrtům v rozpočtech na tzv. zahraniční rozvojovou spolupráci. Zhruba před rokem k podobnému kroku přistoupila nová americká administrativa v čele s prezidentem Trumpem, která prakticky paralyzovala činnost největší rozvojové agentury světa – USAID.
Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se omezení rozpočtů týká i dalších velkých dárců, jako je Německo, Velká Británie nebo Francie.
Forma oznámení
Z tohoto pohledu – a také s ohledem na tlak na konsolidaci českých veřejných financí – není rozhodnutí ministra Macinky až tak překvapivé. Ostatně i předchozí vláda Petra Fialy (ODS) v této kapitole rozpočtu škrtala.
Čtěte také
Co ale překvapivé bylo, je forma, jakou jsme se o dalších plánovaných škrtech dozvěděli. Nový ministr Macinka je oznámil ve vystoupení v pořadu Přísně tajné na platformě XTV, kde zesměšňoval řadu projektů, které Česká republika v posledních letech financovala.
A to včetně projektů psychosociální péče pro děti na jihu Ukrajiny či projektů na podporu posilování občanské společnosti v Gruzii, Kosovu, či Vietnamu.
Čtyři poznámky
Ke škrtům v rozvojové spolupráci bych si dovolila čtyři poznámky. Zaprvé: Rozpočet na bilaterální spolupráci, z něhož Česko financuje projekty zmiňované ministrem Macinkou, byl předchozí vládou pro tento rok stanoven přibližně na 850 milionů korun. To je však jen zlomek celkového rozpočtu, který ČR vykazuje jako tzv. oficiální rozvojovou pomoc (ODA).
Čtěte také
Pro ilustraci, v roce 2023 činil tento rozpočet rekordních 18 miliard korun. Kromě nákladů na uprchlíky se do něho zahrnují i například významné příspěvky do mezinárodních organizací a fondů.
Jinými slovy: avizované škrty v bilaterální pomoci mohou působit jako líbivé populistické gesto, ale ve skutečnosti se týkají jen malé části celkového rozpočtu, takže úspory pro státní kasu budou zanedbatelné. Naopak velkou ztrátu díky tomu pocítí příjemci pomoci, třeba děti ve válečné zóně.
Nesolidární partner
Zadruhé: Česko patří mezi nejvyspělejší země světa, což s sebou nese určitou morální odpovědnost a mezinárodní závazky. Jako člen EU jsme se zavázali k plnění cílů v oblasti rozvojové pomoci – dlouhodobě je však nenaplňujeme.
Čtěte také
V rámci EU se pohybujeme na samotném chvostu a opakovaně čelíme výzvám k navýšení prostředků. Další snižování rozpočtů nás tak posouvá ještě níž a vytváří obraz sice bohatého, ale ne příliš solidárního partnera.
Zatřetí: Rozvojová spolupráce nejsou jen „peníze českých daňových poplatníků posílané do zahraničí“. Jde o důležitý nástroj zahraniční politiky. Česká republika se například dlouhodobě profiluje sdílením transformačních zkušeností se zeměmi, kde lidé žijí pod autoritářskými režimy a nemají svobodu, kterou my považujeme za samozřejmou.
Ministr Macinka tyto projekty zesměšňoval a slíbil, že je nadále financovat nebude. Lze to vnímat i jako nepochopení role, kterou rozvojová pomoc může sehrávat v zahraniční politice a jaký obraz si díky ní ve světě Česko vytváří. Správně využitá pomoc může přinášet významné příležitosti i pro české univerzity nebo firmy, tedy pro nás všechny.
Prostor pro jiné
Jenže namísto hledání cest, jak českou rozvojovou spolupráci proměnit tak, aby i malý rozpočet přinášel co největší efekt – jak pro podporované země, tak pro Českou republiku – slyšíme spíše laciná prohlášení o rušení „nesmyslných“ projektů, aniž by byla předložena seriózní analýza nebo vedena otevřená odborná debata.
Čtěte také
A konečně začtvrté: Čím více bude ČR – spolu s dalšími západními zeměmi – ustupovat a škrtat v rozvojové spolupráci, tím více prostoru vytvoří pro jiné aktéry. V době sílícího geopolitického soupeření tak dobrovolně uvolňujeme pole zemím, jako jsou Čína, Rusko, nebo Saúdská Arábie, které tuto formu spolupráce aktivně využívají ve svůj prospěch.
Současně tím oslabujeme občanskou společnost v regionech, které čelí autoritářským tlakům, klimatickým změnám či rostoucím ozbrojeným konfliktům.
Zda těch „pár milionů ušetřených korun“ představuje dlouhodobě promyšlenou a pro Českou republiku výhodnou strategii, nechť si posoudí každý sám.
Autorka je vedoucí Centra pro studium Afriky Metropolitní univerzity Praha
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
