Lída Rakušanová: Eroze evropských hodnot
Jakkoli patově vypadá situace na současném summitu v Bruselu, kde se členské státy hašteří o výši unijního budgetu a o rozdělení peněz z evropských fondů na příští rozpočtové období, je jasné, že se nakonec dohodnou. Principiálně mají na dohodě zájem jak tzv. čistí příjemci, kteří potřebují peníze z Bruselu na financování svých veřejných investic, tak čistí plátci, kteří by bez dohody automaticky přišli v příštím roce o veškeré své slevy z plateb do evropského rozpočtu.
Zatímco se ale pozornost upíná k procentům a miliardám, dochází pod povrchem ke ztrátám, které nenahradí žádné peníze. Zrcadlí se to už v samotném klání o rozpočet: původně se totiž v Bruselu uvažovalo o tom, že se evropské subvence podmíní sankcemi v případě, že příjemci nebudou dodržovat pravidla právního státu.
Čtěte také
Měla to být odpověď na jeho evidentní erozi v Polsku a v Maďarsku. Na nynějším summitu se ale tento požadavek objevil s kompromisně ulomeným hrotem: navrhovaný mechanismus se má týkat jen plnění rozpočtu a finančních zájmů Unie. Svou nejmocnější pákou hodlá tedy EU do budoucna chránit svůj rozpočet, nikoli právní stát. Tedy hodnotu, se kterou stojí a padá.
Maďarský postfašismus
Orbánovo Maďarsko přitom udělalo před pár dny nejspíš další krok na cestě k demontáži demokracie, když založilo „Národní kulturní radu“, a to na základě loni schváleného zákona, podle něhož „Maďarsko přejímá odpovědnost za uchování národní kultury a posílení národní identity.“
Na místě je obava o osud maďarské nezávislé kultury a strach z ještě větší reglementace kulturní scény tak, aby odpovídala „národním křesťanským tradicím“. Protože, jak prohlásil Viktor Orbán v roce 2018 po svém třetím volebním vítězství v řadě, „jsme zplnomocněni stvořit novou éru, definovanou kulturními proudy, kolektivním přesvědčením a zvyklostmi společnosti.“ Nikoli náhodou označuje filosof Gáspár Miklós Tamás Orbánův způsob vládnutí za „postfašismus“.
Na cestě do temné minulosti
Snad ještě závažnější je ovšem skutečnost, že podle lidskoprávních odborníků došlo k popření evropských hodnot v uplynulých dnech i u Evropského soudního dvora pro lidská práva, který je orgánem Rady Evropy, do níž patří 47 evropských států.
Úkolem této instituce je hájit Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, uzavřenou po válce v reakci na pronásledování lidí kvůli jejich původu nebo politickému přesvědčení. Přesto vynesla Velká komora tohoto soudu v odvolacím řízení rozsudek, že španělské úřady nejednaly protiprávně, když v roce 2014 odsunuly dva africké migranty, aniž by jim dovolily podat žádost o azyl.
Oba byli součástí skupiny, která předtím zdolala hraniční oplocení mezi Marokem a španělskou enklávou Melilla a vnikla na španělské území. Právě touto okolností, totiž násilným, nelegálním vstupem bez pokusu podat žádost o azyl regulérní cestou, odůvodnil nyní soud své rozhodnutí, kterým zvrátil svůj předchozí verdikt z roku 2017.
Odborníci namítají, že v Maroku stejně jako v celé severní Africe žádná legální cesta k podání žádosti o azyl v Evropě prakticky neexistuje, a obávají se, že se rozsudkem inspirují státy na Balkáně a budou uprchlíky kolektivně vracet bez ohledu na jejich individuální osudy. Pokud se tato předpověď vyplní, bude to krok o tři čtvrtě století zpět. Na půl cesty do své temné minulosti se Evropa nachází v mnoha ohledech už teď.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
