Lída Rakušanová: Starý spor o jádro v novém vydání

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Setkání premiérů zemí Visegrádské čtyřky a Rakouska 16. ledna 2020 v Praze. Maďarský premiér Viktor Orbán, rakouský kancléř Sebastian Kurz, předseda vlády ČR Andrej Babiš, polský premiér Mateusz Morawiecki a předseda slovenské vlády Peter Pellegrini

Jako stavitel mostů se před svým čtvrtečním setkáním s lídry V4 v Praze prezentoval rakouský kancléř Sebastian Kurz.

Že se jeden most mezi Rakouskem a jeho středoevropskými sousedy ani stavět nezačne, bylo přitom jasné předem.

Zatímco státy V4 nedají už od své komunistické éry na jadernou energetiku dopustit, a plánuje do ní vstoupit i doposud bezjaderné Polsko, jsou v Rakousku atomové elektrárny v nemilosti od roku 1978, kdy tamní obyvatelstvo v referendu rozhodlo, že už dostavěný reaktor v Zwentendorfu nebude uveden do provozu. 

Zřejmě k tomu tehdy přispěly i dvě závažné havárie v první československé jaderné elektrárně v Jaslovských Bohunicích, jen 60 kilometrů od rakouské hranice. V roce 1976 tam při výměně palivových článků došlo výbuchem plynu k vystřelení článku z reaktoru.

A 22. února 1977 se tam částečně roztavila aktivní zóna a zamořila okolí. Před vlastním obyvatelstvem to tehdy československý režim ututlal, ale o to divočejší fámy kolovaly v Rakousku. Po pádu železné opony začaly o šlendriánu v Jaslovských Bohunicích vycházet najevo další podrobnosti a bouřlivé rakouské protesty z 90. let proti Temelínu je nepochybně nutno vidět i v tomto kontextu.

Hledat spojence ve Francii

Přesto není pravděpodobné, že by teď, kdy země Visegrádu unisono tvrdí, že bez jádra nesplní ve stanoveném termínu unijní cíl uhlíkové neutrality, znovu hrozily na rakouské straně hranice zátarasy.

Rakousko má teď jinou páku a k ní v unii i spojence v podobě zemí, které se po Fukušimě rozhodly jadernou energetiku opustit: jak to ve čtvrtek formuloval na setkání s lídry V4 kancléř Kurz, Rakousko bude prosazovat, aby se z unijních peněz na uzavírání uhelných elektráren nesměl platit rozvoj jaderné energetiky. Šance, že se mu to povede, je velká.

Premiér Babiš totiž mystifikuje, když říká, že se mu podařilo prosadit, aby Brusel uznal jadernou energetiku jako „čistý zdroj“. Ve skutečnosti se do závěrů summitu dostala jen formulace, že „některé státy daly najevo, že využívají jadernou energii jako součást svého energetického mixu“. Jinými slovy, nikdo jim nebrání, aby to dělaly dál.

Že by se jednalo o „čistý zdroj“, se však setkalo na prosincovém summitu s údivem už vzhledem k problémům s radioaktivním odpadem. Ten za vlastními humny nikdo nechce, a to ani v Česku, kde se při sondách do veřejného mínění vyslovují pro jaderné elektrárny dvě třetiny občanů.

Přesto by bylo nerozumné vzhledem k rychlosti klimatických změn lámat nad využitím jaderné energie hůl. A nereálná není ani perspektiva budoucího spolufinancování z unijních zdrojů. Ovšem jen za předpokladu, že se nebude jednat o zastaralou technologii, která je na odpis, ale o reaktory čtvrté generace, které jsou nejen mnohem bezpečnější a hospodárnější, ale především zpracovávají radioaktivní odpad.  

Lída Rakušanová

Pokud se Česko chce skutečně zasadit o zmrtvýchvstání jaderné energetiky, mělo by v EU hledat spojence hlavně ve Francii, kde se na vývoji takových reaktorů už pracuje. A třeba se nakonec o jejich přednostech nechá přesvědčit i Rakousko.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu