Robert Schuster: České obavy z nové rakouské vlády? Nejsou na místě

9. leden 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zleva rakouský prezident Alexander Van der Bellen, kancléř Sebastian Kurz a vicekancléř Werner Kogler

Rakousko dostalo sto dní od posledních voleb novou vládu. Vůbec poprvé je založena na politickém spojenectví konzervativních lidovců a Zelených.

Podíváme-li se na reakce, jaké vyvolala především vládní účast Zelených v Česku, například na mnoha diskusních fórech, mohl by si člověk myslet, že nám hrozí ve vztazích s naším jižním sousedem úplné fiasko.

Čtěte také

Možná i obnovení blokád hraničních přechodů, jak se třeba ještě vybaví pamětníkům z doby, kdy česká vláda spouštěla jadernou elektrárnu v jihočeském Temelíně a dávala až příliš okatě najevo, že se o nějaké obavy rakouských sousedů vůbec nezajímá.

Faktem je, že česká vláda počítá v budoucnu s masivním rozvojem jaderné energetiky, což vidí v Rakousku nelibě, neboť tam mají už od konce 70. let zákonem zakázáno stavět a provozovat jaderné elektrárny. S tím pak úzce souvisí i úsilí minulých vlád přimět rovněž okolní státy Rakouska, aby se zachovaly podobně a na jaderné elektrárny jakožto zdroj energie úplně rezignovaly, případně v těch stávajících ukončily provoz.

Nikdy se ale nešlo zcela zbavit dojmu, že Rakušané postupovali pří výběru cílů, kam směřovali svou kritiku, hodně účelově. V první řadě k nim patřily české jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech, na Slovensku pak Jaslovské Bohunice a Mochovce, vedle toho ještě zařízení ve slovinském Kršku.

Prezidenti Česka a Rakouska

Čtěte také

Tady Vídeň v 90. letech dokonce podmiňovala souhlas se vstupem těchto středoevropských států do Evropské unie tím, že kritizovaná zařízení odstaví. Naopak proti jaderným elektrárnám v Bavorsku nebo ve Švýcarsku, čili dvou dalších sousedních státech, namítali Rakušané málokdy něco, pokud vůbec.

Je třeba připomenout, že tohle všechno se odehrávalo v dobách, kdy byli rakouští Zelení ještě hodně daleko od jakékoli účasti ve vládě. V Rakousku běželo vše podle letitého vzorce, kdy vládu tvořili sociální demokraté a lidovci. Později, během kritického předvstupního období, sice byli v kabinetu pravicově-populističtí Svobodní, kteří chtěli kvůli jaderným elektrárnám rozšiřování Evropské unie vetovat.

Ale právě tady se ukazovalo, že při kampaních proti jaderným elektrárnám udával v Rakousku odjakživa tón tamní bulvární tisk. A politické strany nedělaly nic jiného, než že opakovaly jeho požadavky. Nebylo to pro ně spojeno s žádným rizikem a ještě si tím navrch zajistily přízeň nejčtenějšího média v zemi.

Čtěte také

Pokud jde o nově jmenovanou vládu lidovců a Zelených kancléře Sebastiana Kurze, tak sice i v jejím programu najdeme závazek usilovat o Evropu bez jaderných elektráren a dosáhnout toho hlavně u zařízení v nejbližším sousedství. Podobná ustanovení obsahovala programová prohlášení téměř všech dosavadních vlád.

Ale čekat od toho nějaké konkrétní dopady na Česko nebo kterýkoli jiný stát, s největší pravděpodobností nelze. I proto, že technický vývoj, hlavně pokud jde o možnosti dlouhodobě uchovávat proud vyrobený v obnovitelných zdrojích, jde hodně dopředu. Takže otázka, jestli mají smysl velké a drahé elektrárenské projekty, zatěžující státní rozpočty na desítky let dopředu, je minimálně legitimní.

Robert Schuster

A navíc. Nemají Rakušané už náhodou více než tři roky jako prezidenta bývalého předsedu Zelených, Alexandera Van der Bellena? Nedá se říct, že by to při jeho setkáních s českou hlavou státu Milošem Zemanem, který je naopak nekritickým podporovatelem rozvoje jaderné energetiky, hrálo nějakou roli. Jinou pravdou ale je, že prezidenti Česka a Rakouska se zas tak často nepotkávají.

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio