Robert Schuster: V Rakousku vzniká vláda dvou protikladů. Může fungovat?

Sebastian Kurz
Sebastian Kurz

Od rakouských parlamentních voleb, které se konaly koncem září, už sice uplynul měsíc a půl, ale nová vláda stále ještě není na dohled.

Přesto se ale daly v posledních dnech věci do pohybu. Vítězní lidovci zahájili oficiální jednání s druhým velkým vítězem zářijových voleb, se Stranou Zelených.

Pokud se jejich rozhovory podaří dotáhnout do konce, bude se jednat o největší politický experiment v Rakousku za poslední desítky let, který bude mít i širší evropský dopad. Hlavně v Německu budou tamní křesťanští demokraté s napětím sledovat, jak se bude vyvíjet.

Pokud bychom přeložili přání rakouských občanů, jak jej vyjádřili při volbách, do jazyka jasných poselství, dojdeme ke dvěma závěrům: jednak si přejí pokračovat v dosavadní přísné migrační politice a vytváření předpokladů pro lepší podnikatelskou činnost, což je považováno za hlavní kompetence lidovců.

Zároveň ale chtějí větší citlivost vůči ochraně klimatu a sociálním otázkám, což vyjádřili odevzdáním hlasu pro Zelené. Voliči obou stran nyní očekávají, že je nezklamou, protože další šanci by jim už dát nemuseli.

Hlubší rozměr společnému projektu

Přitom to ještě není tak dávno, co byli politici Zelených pro mnohé lidovce ztělesněním anarchie a klimatické hysterie, naopak leckterý představitel ekologistů prohlašoval o lidoveckém předsedovi Sebastianu Kurzovi, že je „klonem“ maďarského premiéra Viktora Orbána. Takže oba potenciální vládní partnery čeká hodně velké překonávání se.

Zelení musí spolknout hořkou pilulku, že hranice země zůstanou pro běžence z Afriky nebo Blízkého východu i nadále uzavřené. Budou se také muset vyrovnat i s tím, že lidovec Kurz bude čas od času připomínat své zásluhy na uzavření tak zvané Balkánské uprchlické trasy zkraje roku 2016.

A promigrační nevládní organizace úzce propojené se Zelenými zase budou muset skousnout fakt, že rakouské úřady budou dál vyhošťovat uprchlíky, kteří vyčerpali všechny možnosti a azyl v Rakousku nedostanou.

Lidovci by za to mohli Zeleným vyjít vstříc a souhlasit například s navýšením prostředků pro lepší integraci cizinců, kteří už v zemi žijí, zapustili v ní kořínky, ale dosud stále ještě neměli reálnou šanci zapojit se do života většinové společnosti.

Naproti tomu konzervativním lidovcům zase nezbude nic jiného, než přistoupit na ekologizaci daňového systému, na zavedení zelenějšího hospodářství, což platí hlavně pro zemědělství. Nevyhnou se tomu, že budou muset svým voličům na venkově vysvětlovat, proč pro ně mohou být šetrnější postupy v konečném důsledku lepším řešením.

A podnikatelské kruhy spjaté s lidovci se pravděpodobně budou muset rozloučit s představou, že nová vláda by mohla podporovat velké stavební projekty doprovázené výraznými zásahy do přírody. Z jejich pohledu se proto může jevit jako šťastné, že už před časem soudy definitivně povolily výstavbu třetí vzletové a přistávací dráhy vídeňského letiště, takže případná vláda lidovců a Zelených se tím již nebude muset zabývat.

Robert Schuster

Ze všeho nejdůležitější ale nakonec bude, do jaké míry se obě potenciální vládní strany dokážou ztotožnit se společným projektem a dát mu nějaký hlubší rozměr. Vládních koalic, které byly pouhým pragmatickým aranžmá, ve kterém si každý hrál na vlastním písečku a druhého partnera blokoval, mělo Rakousko v minulých desetiletích spoustu. Výsledkem byly všeobecná stagnace a posílení politického radikalismu.

Autor je komentátor Lidových novin