Libor Dvořák: V Rusku se znovu protestovalo. A nejen v Moskvě

Protivládní aktivisté sobotní demonstraci označují za poklidný pochod na protest proti vyloučení jejich kandidátů ze zářijových voleb.
Protivládní aktivisté sobotní demonstraci označují za poklidný pochod na protest proti vyloučení jejich kandidátů ze zářijových voleb.

Sobotní demonstrace na Sacharovově třídě v Moskvě byla jednoznačně největším protirežimním občanským vystoupením od přelomu let 2011 a 2012, kdy právě hlavně Moskvané protestovali proti volebním podvodům ve prospěch strany moci Jednotné Rusko a pak proti už třetímu nástupu Vladimira Putina do prezidentské funkce.

Tentokrát se jednalo o povolenou akci, čemuž asi taky lze přičíst opravdu vysoký počet účastníků: organizátoři uvádějí 49 900, policie 20 tisíc. Faktem je, že přímo na Sacharovově třídě policie nezasahovala a zatýkat začala ve chvíli, kdy se část účastníků dala na pochod směrem k prezidentské kanceláři na Starém náměstí, což je ostatně bývalý areál úřadu ÚV KSSS.

Sobotní akce potvrzuje, že původně moskevský protest se rozrůstá doslova v každém parametru, tedy jak co do počtu účastníků, tak v tématech a dokonce i v místopise: neprotestovalo se jen v Moskvě a Petrohradu, ale také třeba v jihoruském Rostově či třeba v hodně provinčním Brjansku.

Jak uvádí redakční poznámka liberálního listu Vedomosti, zatím neexistující reakce státní moci na dění hlavně v Moskvě může vypovídat jak o tom, že tato moc nemá žádnou strategii, jak adekvátně reagovat, tak o tom, že dosavadní brutální policejní zásahy proti demonstrantům jsou jednoznačně nepřiměřené. Podle Vedomostí platí obojí.

Protesty jako móda?

List Kommersant zase připomíná, že rezoluce sobotního mítinku je v podstatě ultimátem: „Pokud nezávislí kandidáti nebudou zaregistrováni, budeme požadovat zrušení výsledků moskevských komunálních voleb z 8. září.” To plodí řadu dalších otázek, na něž ruští ani zahraniční političtí analytici nedávají jednoznačné odpovědi.

„Opozičníci mají různé cíle, takže jejich přílišná konkretizace prudce omezí počet těch, koho protestní akce v tuto chvíli zajímají. Nikdo z nich vážně nepočítá s tím, že by státní moc volby zrušila nebo odložila – jde jim jen o formu a vizualizaci protestu, nikoli o obsah a konkrétní výsledek,“ míní předseda Fondu rozvoje občanské společnosti Konstantin Kostin.

Libor Dvořák

Za jiný konec celou věc bere politolog Alexandr Kyňov, právě „celebrizace“ protestu podle něj znamená, že veškeré pokusy státní moci o jeho diskreditaci zkrachovaly. „Protestu se dostává nejen celospolečenského požehnání, protest se stává módou. Násilí ze strany moci bude celý tento proces jen urychlovat,“ říká Alexandr Kyňov.

Otázkou zcela základní ovšem v tuto chvíli zůstává, zda je protestujících dost. Jen tak pro příklad – porovnejme si, jaký dosah může mít padesátitisícová demonstrace v desetimilionové Moskvě ve srovnání s dvěstěpadesátitisícovým shromážděním v milionové Praze, kde se zatím vlastně nic nestalo. A taky si uvědomme, že 70 % ruských občanů se zásahy proti protestům souhlasí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související