Libor Dvořák: Ukrajina v roce 2022
Když koncem února Putinova vojska vtrhla na Ukrajinu, celý svět očekával, že Rusko se stane bleskovým vítězem, protože síly se jevily jako až příliš nerovné – a taky nerovné byly. Oproti roku 2014, kdy celý tento konflikt v podstatě začínal a anexe Krymu i rozpoutání války v Donbasu byly dílem pár dní, se tentokrát se Rusové přepočítali.
Ukrajinská armáda se po katastrofě zpřed osmi let dokázala zreformovat, zmodernizovat, ale především získat patřičně vlasteneckého ducha, který zejména v počátcích eliminoval moment překvapení a snad i převahu ve výzbroji.
Čtěte také
Zajímavé je, že Volodymyr Zelenskyj v průběhu února několikrát žádal hlavně USA, které ho upozorňovaly na přílišnou koncentraci ruských ozbrojených sil na hranicích jeho země, aby nešířily zbytečně panikářské zprávy. Nakonec se ukázalo, že americké tajné služby měly pravdu – Rusové na ukrajinské území opravdu vstoupili, byť ani zdaleka ne s takovým zdarem, jaký zřejmě sami předpokládali.
Důvodů pro ruské zádrhele byla celá řada – počínaje vlasteneckým odhodláním nejen armády, ale i drtivé většiny ukrajinských civilistů, kteří se rozhodli, že ruskou proradností se rozhodně zlomit nenechají.
Nepotřebuju odvoz, potřebuju munici
Byl tu ale i další nesmírně důležitý faktor. Putin se kardinálně přepočítal v reakci Západu, který svým brutálním útokem nejenže nerozpoltil, ale naopak doposud nevídaně stmelil.
Čtěte také
Dokonce až do té míry, že oslabení NATO, které ruský diktátor jaksi automaticky předpokládal, se změnilo v jeho posílení – o vstup do Aliance požádaly Finsko a Švédsko, jimž bylo ve vzniklé situaci promptně vyhověno. Takovýto vývoj chudáka Putina věru ani v nejšílenějších snech nenapadl.
Následovala masivní západní vojenská pomoc, zahrnující dodávky jak starých těžkých sovětských, tak nejmodernějších západních zbraní, která do značné míry pozměnila počáteční poměr sil a tím i průběh bojů, v nichž sice Ukrajina některá území zpočátku ztrácela, ale postupně jich významné procento dokázala získat zpět – byť musela překousnout takové ztráty, jako byl Mariupol, masakr v Buče či nadále pokračující nechutné ruské útoky na vyloženě civilní infrastrukturu, k nimž se Rusové uchýlili, jakmile nebyli s to dosáhnout úspěchů na polích vyloženě válečných.
Čtěte také
Ukrajinci však už na samém začátku války objevili ještě jednu svou zbraň, možná vůbec nejsilnější a nejúčinnější. Jmenuje se Volodymyr Zelenskyj. Ukrajinský prezident nejenže okamžitě odmítl americkou nabídku evakuace, ale odpověděl na ni dnes už historickou větou: „Nepotřebuju odvoz, potřebuju munici!“
Zelenskyj, jehož před válkou kdekdo označoval málem za pouhého mimořádně úspěšného komedianta, se během pár dnů proměnil ve vůdce svého národa. V muže, který se svými lidmi zůstal a v dnes již ikonickém khaki pulovru, v němž před pár dny navštívil i Bílý dům, spoluobčany večer co večer oslovuje a v tomto opravdu nelehkém čase se snaží dodat jim sil a optimismu.
Sám Volodymyr Zelenskyj označil příští rok války za „přelomový“. Je ovšem otázka, jak si dokáže poradit nejen s válkou, ale taky s velmi obtížně dosažitelným mírem. V tuto chvíli si neumí vyvrcholení konfliktu s Putinem představit jinak, než že Rusové potupně odtáhnou ze všech ukrajinských území, která od roku 2014 uchvátili. Jeho ruský protějšek Putin přirozeně o ničem podobném nechce ani slyšet. Jak si obě strany s těmito mezními postoji poradí, je už zadání právě pro příští rok.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
