Libor Dvořák: Po půl roce války na Ukrajině je naděje na diplomatické urovnání v nedohlednu
Válka na Ukrajině už probíhá skoro půl roku, ale její konec je stále v nedohlednu. Naděje na diplomatické urovnání tu byla koncem března, kdy delegace obou zemí jednaly v Istanbulu. Tam obě strany přišly se svou představou uzavření míru, nebo alespoň příměří, jenže hned poté se jednání prakticky zcela zastavila.
Chvíli po istanbulských rozhovorech vypadala situace nečekaně nadějně. Šéf ruské delegace Vladimir Medinskij doslova řekl: „Debaty byly konstruktivní. Dostali jsme k posouzení ukrajinské návrhy a musím říct, že postoje protistrany jsou formulovány nanejvýš srozumitelně.“ Tolik Medinskij.
Čtěte také
Výsledky této schůzky z 29. března tedy inspirovaly k naději, že válka na Ukrajině může skončit nějakou dohodou. Vyjednavači se dohodli na znění dvou dokumentů, které by mohly být podepsány, kdyby se hlavy obou států Volodymyr Zelenskyj a Vladimir Putin shodly na tom, jak boje ukončit.
Dokument, formulovaný ruskou stranou, kupříkladu předpokládal, že Ukrajina přistoupí na status neutrální země a vzdá se rozmisťování vojenských základen na svém území. Dalším bodem byla otázka „vzájemného respektu obou kultur“ a jednalo se tu především o postavení ruštiny na Ukrajině.
Na bitevním poli
Hned po skončení istanbulské schůzky ruské ministerstvo obrany prohlásilo, že jeho armáda zásadně omezí bojové akce na kyjevském a černihyvském směru – a to se také stalo. Kyjev k tomu ovšem dodal, že stažení ruských vojsk z těchto regionů bylo dáno hlavně tím, že tu Rusové byli neúspěšní a navíc potřebovali své vojáky i techniku přesunout jinam.
Čtěte také
Koncem dubna Kreml oznámil, že Moskva Kyjevu údajně předala svůj návrh vzájemných ujednání, ale ukrajinská strana konstatovala, že žádný takový materiál, který by vyžadoval odpověď, nedostala. Jednání ale v online režimu pokračovala dál a další a další projekty smluv putovaly oběma směry. V červnu ovšem Putinův poradce Jurij Ušakov konstatoval, že kontakty ustaly – a k tomu už jen dodejme, že se doposud neobnovily a zřejmě hned tak neobnoví.
Četní pozorovatelé upozorňují, že s postupem času je rétorika obou stran stále urputnější a zároveň se kupí emoce: ruskou stranu velice zasáhla zkáza křižníku Moskva, Ukrajinci jsou zase stále rozhořčenější z ruských válečných zločinů, započatých masakrem v Buče. Pokud se v Istanbulu předpokládalo, že nějaké generální úmluvě musí předcházet mírová dohoda obou prezidentů, pak dnes dobře víme, že k ničemu takovému nedošlo.
Volodymyr Zelenskyj přitom od samého začátku války prohlašoval, že je ochoten s Putinem jednat kdykoli a kdekoli. Naposledy ale s tímto návrhem přišel 7. června v rozhovoru pro Financial Times a od té doby podobnou ochotu ani nenaznačil. Mnohem častější jsou dnes na obou stranách výroky, že válka musí být rozhodnuta na bitevním poli. A s takovou se alespoň k příměří rozhodně nedopracujeme. Tím spíš, že Zelenskyj se dnes dožaduje návratu všech Ruskem zabraných ukrajinských území včetně Krymu – o tom ale Moskva přirozeně nechce ani slyšet.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
