Libor Dvořák: Pět let od anexe Krymu

18. březen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vladimir Putin na Krymu

Ruský prezident Vladimir Putin navštívil Krymský poloostrov a především vojenský přístav Sevastopol. Děje se tak u příležitosti 5. výročí podepsání smlouvy o znovusjednocení Krymu s Ruskou federací.

Dva dny předtím, 16. března 2014, proběhlo za asistence ruských vojáků referendum, v němž se údajně více než 95 procent obyvatel poloostrova vyslovilo právě pro tento kremelský scénář.

Libor Dvořák: Nejdřív Krym, pak Donbas, nyní Azovské moře. Ruská salámová posloupnost děsí

Přístav Mariupol v Azovském moři

Severoatlantická aliance v odpovědi na agresivní chování Ruska v posledních letech posílila svou přítomnost v Černém moři, upozornil generální tajemník aliance Jens Stoltenberg během tiskové konference na okraj jednání ministrů zahraničí členských zemí NATO.

Pondělní Putinova návštěva byla už předem inzerována jako vyloženě pracovní, nikoli jako nějaké okázalé oslavy. Tento formát byl údajně zvolen proto, aby se tak zdůraznilo, že Krym je už navěky ruský a život na něm běží zcela normálně. Je ovšem otázka, zda důvodem této skromnosti není fakt, že Rusko se na Krymu tak dalece nemá čím pochlubit.

Hned po anexi, k níž před pěti lety došlo, byla tato operace hodnocena jako mimořádně úspěšný projekt Vladimira Putina osobně a jeho nejbližšího okolí. Faktem je, že celé krymské dobrodružství vyvolalo výbuch všelidové euforie a že mantra „Krym je náš“ duněla po celé zemi.

Putin se dočkal téměř 90procentních preferencí, které se sice postupně snižovaly, ale přesto vydržely dlouho. Dnes je to pryč: Jak soudí komentátor německé rozhlasové stanice DW Ivan Preobraženskij, „efekt krymské většiny“, která se před pěti lety semkla kolem svého vůdce, je definitivně pryč. K tomu dodejme, že nevydržel ani těch pět let, protože definitivní ránu mu zasadila loňská penzijní reforma.

Anexe a sankce

Čím se tedy Rusko po těch pěti letech může na Krymu pochlubit? Jistě Krymským mostem a snad zvýšenými důchody, které byly v ukrajinské epoše opravdu extrémně nízké.

Most na Krym chtěl postavit už car Mikuláš II.

03800221.jpeg

Ruský server NEWSru.com na názorové stránce k otevření mostu přes Kerčskou úžinu na Krym cituje výrok, který na svém facebookovém profilu zveřejnil ruský politik Konstantin Borovoj. „Samotná stavba mostu nezmění vůbec nic. Je úplně jedno, jestli stojí, nebo nestojí. Protože stavba mostu je především propagandistickou akcí,“ vzkázal politik.

A jistě i tím, že podle ruské agentury pro průzkum veřejného mínění VCIOM by i dnes pro znovusjednocení s Ruskem hlasovalo 9 z deseti krymských občanů. Pokud jde ovšem o ekonomiku poloostrova, je to slabší.

Jak spočítal ruský ekonom Dmitrij Butrin, Rusko od anexe po dnešek vložilo do krymského hospodářství zhruba trilion rublů, který se však s největší pravděpodobností už nikdy nevrátí. Růst DPH se ale pohybuje jen kolem 0,4 procenta.

Když už jsme u těch čísel – zajímavé je, že v samotném Rusku počet lidí, kteří považují připojení Krymu k Ruské federaci za prospěšné, klesl za poslední čtyři roky z 67 procent na pouhých 39. Stále více Rusů si tedy uvědomuje, že anexe kromě územního zisku přinesla také velmi citelné západní hospodářské sankce, které v zemi zasáhly a ještě zasáhnou prakticky všechny.

Studio 68. Rusista a redaktor Českého rozhlasu Libor Dvořák

Nu a na závěr ještě taková malá anekdota: Při společném zasedání vybraných ruských a krymských poslanců přišel předseda ruské Státní dumy Vjačeslav Volodin s věru štěpným nápadem, že by Rusko mohlo vybídnout evropské parlamentní struktury „k tlaku na Ukrajinu“. A co by mělo být výsledkem onoho tlaku? Přece aby Ukrajina Krymu zaplatila několik trilionů rublů za hospodářské škody, které její nadvláda na Krymu způsobila.

Zřejmě pozapomněl, že západní svět ruský vpád na poloostrov jednoduše neuznává. Nejlépe to shrnul bývalý ruský politik Nikolaj Travkin: Jasně, a když nezaplatí, tak jim Krym za trest vrátíme! 

Spustit audio