Libor Dvořák: Německá kancléřka Merkelová v Kremlu

Německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimir Putin
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimir Putin

Situace na Blízkém východě, ekonomická spolupráce mezi oběma zeměmi i možnosti urovnání konfliktu na východě Ukrajiny.

Taková byla hlavní témata schůzky německé kancléřky Angely Merkelové a ruského prezidenta Vladimira Putina v Moskvě. Jak se zdá, časy, kdy paní Merkelová byla málem hlavní kritičkou Vladimira Putina, jsou nenávratně pryč. A to je dobrá zpráva hlavně pro Moskvu.

Dopisovatel rozhlasové stanice DW v Moskvě Jurij Rešeto ve svých úvahách o této veledůležité schůzce dvou opravdu mocných, možná dokonce nejmocnějších evropských politiků upozorňuje na nenápadný, ale důležitý detail. Na tiskové konferenci po skončení rozhovorů stála německá vlajka hned vedle vlajky EU, zatímco ta ruská kousek stranou. Mělo to být jinotajné sdělení? Dá se očekávat sblížení Ruska, Německa a EU, které je obzvlášť důležité ve světle hrozby další eskalace poměrů na Blízkém východě?

Známé úsloví „Řekni mi, kdo je tvůj přítel, a já ti řeknu, kdo jsi ty“ platí i v Rusku. Angelu Merkelovou a Vladimira Putina rozhodně nelze označit za přátele, ale stejně rozhodně je můžeme považovat za politické partnery.

Jak říká již citovaný Jurij Rešeto, „bez ohledu na protiruské sankce Západu, bez ohledu na nedávnou vraždu čečenského polního velitele v Berlíně, za kterou nepochybně stojí Rusko, bez ohledu na anexi Krymu a konflikt na východní Ukrajině, bez ohledu na veškeré politické rozepře mezi oběma stranami“. Vypadá to tak, že Merkelová potřebuje Putina a celá Evropa zase Rusko. To by nás dejme tomu před pěti lety asi nenapadlo.

Plynovod Severní proud 2 a USA

Ať chceme, nebo ne, Putin se z politického vyvržence po anexi Krymu a východoukrajinském bratrovražedném šílenství, které má na svědomí zcela jistě Rusko, změnil právě na půdě blízkovýchodního konfliktu v přímo klíčového hráče – do značné míry i kvůli mocenskému vakuu, které tu po sobě zanechávají Američané.

Platí to o Libyi, kde dál existuje hrozba eskalace tamní občanské války a s tím související nový proud běženců. Platí to v Sýrii, kde je Putinův hlas ve vojenském ohledu prakticky stejně silný jako hlas Bašara Asada. A platí to i v aktuálně velmi důležitém Íránu – za jeho spojence se se Putin prohlašuje.

Pro řešení těchto konfliktů je Putin, který se do role jednoho z rozhodujících hráčů na Blízkém východě propracoval víceméně sám, dnes naprosto nezbytný – a dobře to ví. Není pochyb o tom, že očekává mezinárodní uznání své role ne agresora, ale mírotvorce na Blízkém východě a s tím související odvolání západních ekonomických protiruských sankcí.

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny

Německo navíc hodlá za každou cenu získávat ruský zemní plyn ze zatím nedobudovaného plynovodu Severní proud 2, jeho výstavbě se ovšem tak urputně snaží bránit Američané. V mnoha ohledech to můžeme hodnotit, že právě Spojené státy vhánějí paní Merkelovou do Putinovy náruče. I když – zda spočineme, či nespočineme v něčí náruči, o tom by každý z nás měl rozhodnout sám.

Autor je komentátor Českého rozhlasu