David Klimeš: Ta pravá tragédie rozpočtu 2025

A už byla mela, ve které ekonomové, kteří rozumí rozpočtování, neměli moc šanci, protože státní finance se okamžitě staly kolbištěm mezi příznivci minulé a současné vlády. Tak si to pojďme vysvětlit, jak to skutečně je.

Až dotečou eurofondy

Ministryně Schillerová má právo říkat, že státní rozpočet skončil schodkem 290 miliard. Tak to skutečně nyní ve stání kase vypadá. Nemá však už tak úplně právo říkat, že je to fatální rozdíl oproti plánovanému schodku 241 miliard. Jak je to možné?

Čtěte také

Petr Holub: Účet Schillerové pro Stanjuru – 50 miliard

To vyšší číslo odráží hotovostní přístup ke státnímu rozpočtu, důležitější je ale akruální přístup, který zařazuje příjmy a výdaje tam, kam patří. A to někdy chvíli trvá. Vzhledem k tomu, že z evropských fondů připluje ještě asi 40 miliard na projekty zařazené do minulého roku, konečný výsledek skutečně bude někde kolem 250 miliard.

Toto číslo je důležitější, protože od něj se odvíjí hodnocení zadluženosti států, kouká na to Brusel, a hlavně na to koukají investoři, kteří si kupují české státní dluhopisy.

Pokud by si duo Schillerová–Stanjura nepotřebovalo sehrát politické divadlo o tom, že za všechno může ta druhá parta, mohli to jednoduše vysvětlit veřejnosti: schodek za minulý rok je opravdu obří a nepodařilo se plánovaný deficit dodržet, ale zároveň nestrašme, že se minulá vláda sekla o 50 miliard, je to maximálně o 10 miliard.

Naposledy úroky pod 100 miliard

Každý rozumný člověk nyní vidí, že je to celé jen politická chytristika, jak nepřiznat 40 miliard do Stanjurova rozpočtu, a naopak si touto částkou vylepšit rozpočet Schillerové na tento rok. Ale to jsou jen účetní triky, ve kterých zapadá to podstatné.

Čtěte také

Julie Hrstková: Rozpočet 2025. Černá tečka za vládou Petra Fialy

Ač nás minulá vláda přesvědčovala, jak se daří konsolidace veřejných financí, vidíme, že to nebyla vůbec pravda. Vysoká inflace navýšila HDP, a tak poměrové ukazatele dluhu a deficitu najednou vypadaly slušně, nic se ale fakticky na rozpočtové party na horní palubě Titaniku nezměnilo.

Po skoro celá desátá léta republika dlužila kolem 1,6 bilionu. Podobnou částku, o jakou se Česko zadlužilo během 30 let, jsme k dluhu nyní přidali za pouhých pět let a dlužíme přes 3,6 bilionu. Protože nejsme schopni razantně zvýšit daně či brutálně osekat výdaje, tak si každý rok státní kasa půjčuje další stamiliardy. Rok 2025 byl posledním rokem, kdy jsme jen na úrocích z dluhu platili méně než 100 miliard.

David Klimeš|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Přestaňme se proto hádat o to, zda počítat schodek státního rozpočtu s eurofondy, či bez nich, a řešme to zásadní: od nového roku nevydáváme skrze daně zhruba polovinu své mzdy na to, abychom si mohli zaplatit kvalitní stát.

My nejprve musíme vybrat 100 miliard, aby Česko mohlo vůbec dál dlužit. To je ta pravá tragédie silně deficitních státních rozpočtů z posledních let.  

Autor je publicista