Já už nevěřím žádnému politikovi. Lež je pro ně pracovní nástroj, já to neuměl, přiznává Komárek
O Andreji Babišovi (ANO) tvrdil, že je to „mezigalaktická raketa, která k cíli míří nejkratší cestou, obrovskou rychlostí a skoro vždy ho dosáhne“. To bylo v době, kdy byl členem jeho hnutí ANO. Vidí to stejně i dnes, když znovu pracuje jako politický komentátor? „Babišovi už nevěřím. To byla spíš taková politická proklamace. Ale to s raketou je pořád pravda,“ reaguje v Osobnost Plus na svoje někdejší slova Martin Komárek, šéfkomentátor Deníku a bývalý člen ANO.
„Jenom raketa Babiš občas nemíří na cíl a občas dopadne na nějaké obytné domky,“ doplňuje. „Já už nevěřím žádnému politikovi, a to proto, že jsem v té politice nějakou dobu pobýval. Lež je pracovní nástroj, věřit nějakému politikovi pošetilost.“
Čtěte také
To ale podle něj neznamená, že vždy říkají lži. „Ale vždycky je nutné to opravdu důkladně prověřit, pokud možno ze všech stran, a vědět, proč to ten politik říká. Protože politik nemluví proto, aby říkal pravdu. Základní politikovo sdělení je: Obdivujte mě, obdivujte mou stranu a nenáviďte moje nepřátele,“ tvrdí Komárek.
Platí to podle něj pro každého politika. „Je to prostě práce a tam se lhát musí, v téhle práci jinak neuspějete. Já jsem tam neuspěl mimo jiné proto, že moc lhát neumím,“ vysvětluje.
Existují podle něj různé stupně lži. „Politici mají nejradši polopravdu, že část je správně. Hrozně faulují své soupeře. Když máme debaty, tak nevěřme ničemu. A když politik říká prohlášení, tak ho říká proto, aby se zalíbil, to analyzujme,“ doporučuje.
Babiš tradičním politikem
Andrej Babiš byl podle něj na začátku politikem s jasnou ideou. „Proto jsem mu poněkud naivně věřil, opravdu jsem mu věřil. Teď se stal spíše tradičním politikem, který vyciťuje nálady voličů. Ale řekl bych, že na svou vizi, to znamená na modernizaci České republiky a rychlejší ekonomický růst, nerezignoval. Zatím se mu prostě nedaří,“ hodnotí Komárek.
Čtěte také
Na začátku podle něj usiloval Babiš o přiblížení se Západu – o dostavbu infrastruktury, dálnic, vysokorychlostních železnic, volný obchod, zmenšení byrokracie. „To byly věci, se kterými souzním,“ říká komentátor.
Svázat média veřejné služby nebo si uvolnit ruce při výdajích státního rozpočtu, to je podle něj snahou všech politiků. Komárek ale uznává, že jiní to zatím nezrealizovali. „Myslím, že investovat je důležité a že to může přinést ekonomický růst. Jenom nevěřím této vládě, že dokáže investovat efektivně,“ dodává.
Psát o bývalém šéfovi mu dnes nevadí. „Už jsem na druhé straně bariéry. U nás je to neobvyklé, v zahraničí je to spíš normální, že novináři přecházejí občas sem a tam. Jsem opravdu moc rád a jsem vděčný Deníku, že mě přijal,“ vzkazuje a zdůrazňuje:
„Nemám žádný problém o Babišovi psát, deset let jsem ho neviděl a jsem si jist, že jako komentátor píšu spravedlivě, protože to je moje práce.“
Špatní lídři
Voliči podle komentátora mají zájem především o lídry. „Když nemáte ve straně lídra, tak můžete být úplně dokonalí, hodní a pracovití, ale je to úplně k ničemu,“ říká někdejší politik. Opoziční strany si podle něj špatně vybírají: „Máme mnoho lídrů v ekonomice, ve sportu, v neziskových organizacích, ale těm politikům se nedaří.“
Čtěte také
Hnutí ANO může pokračovat i bez Babiše, soudí Komárek: „ANO půjde dál, protože už je to teď tradiční strana – žádné revoluční hnutí – se strukturami, v krajích má mnoho hejtmanů.“
Možná pak ale nedosáhne na tak vysoké volební výsledky jako dosud. „ODS také měla v těch nejlepších časech 36 procent,“ připomíná a uznává, že odejít od moci není jednoduché pro nikoho, ani pro Andreje Babiše.
Proč Komárek vstoupil do hnutí ANO, přestože předtím kritizoval netransparentnost Babišova bohatství? Co pro něj bylo v politice nejpřekvapivější? A co je podle něj Babišův talent, který opozice nechápe? Poslechněte si celou Osobnost Plus.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


