Luboš Palata: U Čechů vyhrává Putin nad Merkelovou, Rusko a Čínu ale rádi nemají

Angela Merkelová aneb Jak ji budou vnímat budoucí generace?
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Angela Merkelová aneb Jak ji budou vnímat budoucí generace?

Agentura STEM, jedna z těch důvěryhodnějších na trhu s agenturami veřejného mínění, nám uprostřed prázdnin přinesla dva průzkumy, jež by mohly vypovídat o našem vztahu k okolnímu světu. Pokud to ovšem výpověď je, tak poněkud zmatená.

Začněme od žebříčku méně aktuálního, kde respondenti odpovídali na otázku týkající se osobností evropské a světové politiky, které by český občan mohl znát. Pořadí na stupních vítězů je poněkud podivné, když se v oblibě za sebou umístili slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, papež František a na třetím místě Viktor Orbán.

Merkelová? Radši Putin

Z toho vyplývá, že buď jsou Češi značně schizofreničtí, protože Čaputová, František a Orbán k sobě prostě nejdou, nebo je Orbán oblíbencem opačného tábora než tábora Čaputové či Františka.

Pokud je na druhém místě papež František, pak také nedává valný smysl informace o tom, že ruský prezident Vladimir Putin je mezi Čechy oblíbený víc než Angela Merkelová. Její pád popularity nastal s migrační krizí, zatímco s Putinovými příznivci okupace Krymu a vedení války na východní Ukrajině ani nepohnuly. Velmi pozoruhodná je rok po roku stoupající popularita předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, kterému se podařilo dohnat a vlastně i předehnat amerického prezidenta Donalda Trumpa.

O znalostech Čechů o Evropské unii ale svědčí to, že osmadvacet procent respondentů odpovědělo na otázku k hodnocení Junckera slovem „neznám.“

Kolik toho víme o světě? 

Podobně zmatený je i žebříček oblíbenosti zemí, který agentura STEM vydala toto pondělí. Pořadí na prvních místech obsadilo Slovensko, Rakousko, Chorvatsko, Holandsko a Itálie. Poslední příčky zase Rusko, Ukrajina, Turecko, a Čína.

Na otázku, kterou respondenti dostali, tedy „do jaké míry příznivý nebo nepříznivý vztah k dané zemi máte?,“ sám nevím, co bych odpověděl. Pozitivní vztah k zemi není to samé, jako příznivý vztah k obyvatelstvu, nebo můj pohled na režim, který tam aktuálně vládne.

Luboš Palata

Vezměme si například Rusko. Tu zemi mám rád, nikdy jsem se tam necítil špatně, což je dáno i tím, že mluvím dobře rusky a mám rád mnohé z ruské kultury. Ale také vím, že je to země poměrně chudá, s diktátorským režimem, který navíc v posledních letech okupoval část sousední Ukrajiny.

To však neznamená, že o to víc nefandím těm Rusům, kteří dál usilují o to, aby žili ve svobodné, demokratické a vůči nám přátelské zemi. A podobně to platí třeba o Turecku, kam, když se na ně Češi dívají tak skrz prsty, vůbec nechápu, že jich tam tolik jezdí na dovolenou.

Jak jsem už ale řekl, jsme v polovině prázdnin, takže v letní atmosféře možná mají průzkumy především inspirovat k zamyšlení. Hlavně o tom, kolik toho vlastně o světě kolem nás víme a zda bychom se neměli snažit toho vědět víc.

Autor je redaktorem Deníku

Spustit audio

Související