Libor Dvořák: Národní garda v Rusku

K pravomocím gardistů by mělo patřit zadržování ruských občanů, kontrola dokumentů, ale také vstup do soukromých příbytků a v „nezbytných případech“ i užití síly – zvláštních prostředků a samozřejmě zbraní. Ještě před tím, než se návrh zákona dostal do Státní dumy, začaly první nákupy zbraní pro Národní gardu, konkrétně samopalů, granátometů a plamenometů.

O vytvoření ruské Národní gardy prezident Putin poprvé promluvil 5. dubna během setkání s velitelem vnitřních vojsk Viktorem Zolotovem, šéfem ministerstva vnitra Vladimirem Kolokolcevem a několika dalšími vysokými představiteli silových rezortů. Krátce nato přišel i odpovídající prezidentův výnos.

Jakmile se návrh zákona dostal na půdu Státní dumy, sami poslanci navrhli, aby pravomoci týkající se užití střelných zbraní byly rozšířeny: členové obranného výboru sněmovny doporučili zrušit pro Národní gardu zákaz střelby do davu, zejména pokud toho bude zapotřebí v rámci zabránění teroristickému útoku nebo při osvobozování rukojmí. Předseda tohoto výboru, komunista Vladimir Konojedov, ale prohlásil, že v prvním čtení se podobné úpravy obvykle neprojednávají. Ve druhém čtení už by ale tuto změnu chystané právní normy očekával.

Možná jediný skutečně opoziční poslanec Státní dumy a bývalý předseda jejího bezpečnostního důvodu Gennadij Gudkov ovšem upozorňuje na to, že návrh zákona přesně neosvětluje statut této nové represivní struktury a říká: „Na první stránce návrhu se mluví o státní ozbrojené organizaci, ale dál už se v textu vyskytuje jen pojem orgán exekutivní moci. Vzniká tedy další struktura, která bude mít stejné či podobné úkoly jako tajná služba FSB a složky ministerstva vnitra.“

Libor Dvořák|foto: Vendula Kosíková

Gudkov se domnívá, že vznik této nové organizace znejasňuje kompetence a samozřejmě také odpovědnost bezpečnostních struktur. Podle Gennadije Gudkova si Vladimir Putin z Národní gardy jednoduše buduje osobní armádu, jejíž početnost a síla bude srovnatelná s ozbrojenými silami některých evropských států.