Libor Dvořák: Lukašenko hledá kličky, jak zachránit vlastní kůži

Ta by se měla během několika dní sejít a poradit se, jak dál. V každém případě je to těleso, které se může stát partnerem pro jednání s Alexandrem Lukašenkem – bude-li ochoten na to přistoupit.

Čtěte také

Vládnutí je Lukašenkova droga, jediný smysl života, vysvětluje zástupkyně Bělorusů Kovářová Tichanovič

To, co předvádí poslední evropský diktátor, je klasické zmítání hrůzovládce bleskurychle ztrácejícího moc i vliv. Zatímco zpočátku vysílal do ulic běloruských měst své hrdlořezy, kteří si tam až do čtvrtka často počínali jako na jatkách, a nechal pozatýkat skoro 7 tisíc lidí, v tuto chvíli je situace zcela jiná.

Ještě během setkání s dělníky slavné minské traktorky pateticky prohlašoval, že nové prezidentské volby nikdy nepřipustí a že pokud by si je protestující opravdu přáli, „museli by ho nejdřív zabít“. Už odpoledne ale připustil, že by takové volby – a to jak prezidentské, tak parlamentní i regionální – byly možné, ovšem za předpokladu, že vznikne nová ústava. Tu by museli běloruští voliči schválit v referendu, stejně jako tu dosavadní a zatím platnou, na jejímž základě by Lukašenko teoreticky mohl vládnout až do smrti.

Obsadí Putin Bělorusko?

Křečovité proměny Lukašenkovy logiky jsou jasné: ještě před týdnem předpokládal, že voliči mu jím spočítaných 80 procent hlasů spolknou a on bude vesele vládnout dál. Aby se jim lépe polykalo, nasadil na ně zmíněný biřický teror, jaký novodobé Bělorusko ještě nezažilo.

Čtěte také

Zapojí se Moskva do dění v Bělorusku? Odpovídá moskevská zpravodajka Milenkovičová

Bělorusové se ale policejního běsnění nezalekli, a tak nezbylo než bití a mučení zatčených v kriminálech zastavit a začít je propouštět. Ještě před několika dny byl tedy Lukašenko skálopevně přesvědčen, že je právoplatně zvolený prezident. Dnes už hledá kličky (včetně změny ústavy), jak zachránit vlastní kůži. A není divu – vždyť v minské traktorce neznělo jen již tradiční běloruské „odejdi, odejdi!“, ale i „odejdi, vrahu!“

V pozadí dramatických běloruských událostí ovšem stojí ještě jeden muž – ruský prezident Vladimir Putin. S tím si Lukašenko přes víkend dvakrát telefonoval a dosáhl příslibu, že Putin a Rusko mu „všemožně pomohou“.

Podle hned dvou smluv, tedy té v rámci Unie Ruska a Běloruska, ale také úmluvy Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, kterou před časem podepsalo šest postsovětských států, je myslitelný dokonce i ruský vojenský zásah na běloruském území. K tomu by ovšem podle těchto smluv mohlo dojít jedině v případě napadení Běloruska cizí mocností, což se neděje – i když Lukašenko tvrdí opak a jeho cvičící armáda haraší zbraněmi při polské a litevské hranici.

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková,Český rozhlas

Ruský prezident má tedy zdánlivě všechny trumfy v rukou. Kdyby chtěl, tak Bělorusko prostě vojensky obsadí. Což by se Lukašenkovi zřejmě líbilo nejvíc. Četní experti se ovšem domnívají, že něco takového Putin učiní „jen v krajním případě“. Ostatně ke zdrženlivosti ho v telefonátu jistě hodlá nabádat i německá kancléřka Angela Merkelová.

Autor je komentátor Českého rozhlasu