Libor Dvořák: Ještě jeden konec oranžové revoluce

Nejčerstvější informace o této důležité změně na vrcholné ukrajinské politické scéně poněkud pozapomínají na to, že již zmiňovaný Kučma si proměnu původně prezidentského systému na Ukrajině v parlamentně-prezidentský a poté vyloženě parlamentní stanovil jako podmínku pro svůj odchod z funkce a fakticky také pro naprosto neústavní třetí kolo ukrajinských prezidentských voleb na přelomu let 2004-5, díky němuž se k moci dostal Juščenko. Toho vlastně už tehdy řada jeho souvěrců varovala, aby na tuto podmínku nepřistupoval, ale objektivně řečeno v tu chvíli Viktor Andrejevič jinou možnost neměl…

Původní a nyní znovu nastolené prezidentské pravomoci hodně připomínají pozici ruského prezidenta: V jeho kompetenci je, jak již řečeno, jmenování premiéra a všech klíčových ministrů, ale především je to záruka postavení suverénně nejmocnějšího muže ve státě.

Co změna, která prezidentské pravomoci na Ukrajině omezovala od počátku roku 2006, v praxi znamenala, ukázal už věčný a nikdy nekončící souboj někdejších spojenců Viktora Juščenka a Julie Tymošenkové. Jejich vzájemné rozpory, vycházející právě ze změny kompetencí, vedly tak daleko, že v roce 2008 Juščenko zvláštním prezidentským dekretem pravomoci premiéra znovu omezil.

Zvláštní poznámku si jistě zaslouží i funkce soudů v současném velmi nepřehledném ukrajinském politickém systému. Jejich role se na Ukrajině výrazně posiluje vždy v okamžiku, kdy politická scéna není schopna dospět ke koncenzu či alespoň kompromisu. Soudní verdikt sice vypadá jako institut nanejvýš demokratický, ale ukrajinský problém spočívá v tom, že soudní moc v zemi není nezávislá a znění verdiktu je obvykle dáno tím, který soudce či skupina soudců ho vynese a koho tito lidé v ukrajinské politice podporují. Proto také bývají rozhodnutí ukrajinských soudů všech stupňů okamžitě zpochybňována. Což se bezpochyby stane i v tomto případě.

Ať už je to ale v ukrajinském soudnictví jakkoli, všeobecně se dnešní stanovisko tamního ústavního soudu označuje za jednoznačné vítězství Viktora Janukovyče. Ten je rozhodnut využít svých posílených pravomocí k zavádění nepopulárních ekonomických reforem. Jiná věc je, že dnešní soudní verdikt problematizuje řadu zákonů, které byly v letech 2006-2010 schváleny a podle některých ukrajinských i zahraničních analytiků by mohl vést až k právní entropii. Tato událost v každém případě znovu ukazuje, že ukrajinská demokracie je mladá a nestabilní a spíš než na skutečně fungujícím právním řádu v této důležité východoevropské zemi platí okamžitá mocenská konfigurace. A ta dnes jednoznačně mluví právě pro současného ukrajinského prezidenta – tím spíš, že jak Viktor Juščenko, tak Julie Tymošenková už dnes hrají spíše roli muzeálních voskových figurín než skutečných politických osobností.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.