Libor Dvořák: Jak mohou Němci po všech zkušenostech chovat vřelý vztah k agresivnímu Rusku
Kde se v zejména německy mluvících obyvatelích starého kontinentu bere prazvláštní blahosklonnost k Rusku a k jeho autokratickému vládci? Extrémní pravici samozřejmě Putin už léta přímo fascinuje svým nepřátelským vztahem k ultraliberální genderové politice Západu. Podobně imponuje také staromódní militantní levici – bojovníkům za mír a kritikům „západního imperialismu“.
Přesto je obdiv k Putinovi mezi některými Němci opravdu pozoruhodný. Traumata poslední světové války jsou přece opravdu živá – zejména vyhánění Němců z jejich rodných míst, nebo dokonce věznění tisíců a tisíců těchto lidí v pekle gulagu. Navíc hned po horké následovala studená válka, podporující letité obavy z východního nebezpečí.
Čtěte také
Hrozba ze strany Sovětského svazu vždy byla hmatatelná a populárnější jednoznačně byla druhá supervelmoc – Spojené státy. Ty nabízely místo komunismu svobodu, ale především s pomocí Marshallova plánu vytvořily pro Němce základ příštího poválečného blahobytu. Moskva naopak třeba místo „amerického způsobu života“ opravdu neměla co nabídnout.
Přesto ale v Němcích neznámo proč vždy fungovalo sentimentální puzení k Rusku. Na druhé straně v Rusku samotném jako by se odjakživa sázelo na Berlín. Dokonce i Lenin, snící o světové bolševické revoluci, v tomto nakonec nezdařeném procesu na Němce velmi sázel, a když mluvil o Německu a Rusku, srovnával tyto mocnosti se „dvěma kuřaty ve skořápce imperialismu“, kterou musejí proklovnout společně…
Osa Berlín–Moskva
Německý historik a odborník na východní Evropu Gerd Koenen mluví dokonce o německém „ruském komplexu“, o jisté „směsi strachu a nadšení“, o „empatickém přijímání a zároveň fobickém odmítání“ všeho ruského.
Koenen se dokonce domnívá, že tu fungovaly „latentní fantaskní představy zmohutnění Německa a možných spojeneckých vztahů v rámci hypotetické osy Berlín–Moskva“.
Nic takového se (snad vyjma předválečných vztahů Hitlerova Německa se Stalinovým Sovětským svazem – až po obludný pakt Molotov–Ribbentrop) nikdy nerealizovalo, ale mnohé německé hlavy zřejmě podobné představy zaměstnávají doposud.
Pokud jde o osobu samotného Vladimira Putina, neměli bychom zapomínat, že móda na brutální autokratické vládce, kteří chtějí o všem rozhodovat sami (stačí podívat se na neumdlévajícího Donalda Trumpa, ale hlavně na jeho příznivce), je bohužel celosvětová.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Robert Schuster: Kancléř Scholz opatrně mění energetické plány Německa
Otázka prodloužení provozu tří posledních jaderných elektráren silně rozděluje vládní koalici. Kancléř dlouho přihlížel, teprve nedávno tuto možnost připustil.
-
David Klimeš: Schröder je už jen loutkou Putinovy propagandy
Bývalý německý spolkový kancléř Gerhard Schröder nejprve ztratil pověst, teď i soudnost.
-
Vladimir Putin navrhuje nový světový řád
Po šesti měsících ruské agrese na Ukrajině sestupuje samozvaný dobyvatel Vladimir Putin ze svého vysokého koně jako Petr Veliký v Puškinově básni, aby se vmísil mezi lid.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
