Leona Šmelcová: Bojkot voleb rozhádal venezuelskou opozici. K Madurově radosti

Sjednocená opozice, v čele s předsedou Národního shromáždění Juanem Guaidó, ale před časem rozhodla hlasování bojkotovat. Obávají se machinací a podvodů, které by hrály ve prospěch režimu Nicoláse Madura.

Představitelé venezuelské opozice Henrique Capriles (uprostřed vlevo) a Juan Guaidó (uprostřed vpravo), Caracas 2019|foto:Fotobanka Profimedia

Nebylo by to poprvé. Naposledy před dvěma lety se v podobné režii odehrály prezidentské volby, které velká část opozice odmítla uznat. Následně se úřadujícím prezidentem prohlásil Guaidó, šéf Národního shromáždění. To je zřejmě poslední instituce, kterou neovládají prorežimní složky.

Postavilo se za něj přes pět desítek států včetně USA a Česka. Až dosud se 37letému inženýrovi dařilo pro zemi historicky takřka nemožné – udržovat rozhádanou opozici v jednotě po delší dobu.

A pokud je něco, čeho se Maduro může obávat, tak právě aliance opozičních stran. Nic jiného zatím neoslabilo jeho pozici. Režim, který podle amerických vyšetřovatelů z velké části dotují peníze z kokainu, ustál protesty, stávky, pokus o armádní puč i silné mezinárodní sankce, které jen prohlubují bídu obyvatel mizerně spravovaného státu.

Když se dva hádají

Před pár dny však nastal zvrat. Jedna z hlavních tváří opozice Henrique Capriles vyzval strany k účasti ve volbách. „Venezuelané nechtějí vidět svoje lídry bojovat mezi sebou. Chtějí je vidět bojovat pro ně,“ prohlásil někdejší dvojnásobný prezidentský kandidát.

Čtěte také

Jan Fingerland: Venezuela je ve stavu beztíže

Teď se zjistilo, že Capriles s režimem tajně vyjednával několik měsíců. Pomáhala mu další výrazná osobnost venezuelské politiky Stalin Gonzáles, kdysi pravá ruka Juana Guaidóa. Plody jednání se už objevují. Maduro oznámil propuštění víc než stovky politických vězňů.

Guaidó jejich propuštění přivítal, ale vyzval režim, aby propustil dalších více než 300 politických vězňů. A především, aby ukončil diktaturu a dovolil uspořádat svobodné prezidentské a parlamentní volby. Bojkot tak rušit nehodlá.

Na své straně má bezmála 30 dalších politických stran. Ke Caprilesovu návrhu se ale přidala tamní katolická církev a obchodní asociace, tedy hned dvě nejsilnější občanské společnosti brojící proti režimu. Opoziční trhlina se tak prohlubuje.

Těžit ze současné situace, kdy se dva hádají, může – jak praví staré rčení – ten třetí. A Maduro o volby hodně stojí. Potřebuje uvolnit přísné ekonomické sankce a chce získat zpět Národní shromáždění, které ztratil před pěti lety. Podpora části opozice by mohla pomoci navodit zdání demokratických voleb. Letos má navíc podle odborníků šanci vyhrát i v relativně čistém hlasování.

Leona Šmelcová|foto:Petr Šmelc

I proto, že od posledních voleb do Kongresu před šesti lety zemi opustilo přes 5 milionů lidí, převážně stoupenců opozice.

Sám Capriles paradoxně kandidovat nemůže, má vládní zákaz. Ale slibuje podporu opozici. Kam přesně míří, kdoví. V sázce je hodně: jde o zachování posledních známek demokracie, než země přejde pod úplnou správu militarizované vlády jedné strany.

Autorka je publicistka