Ledová opona

Kdysi se rozkládal v místech dnešního Beringova průlivu pevninský most, po kterém putovaly skupiny pravěkých lovců z Asie do Ameriky. Dnes ční uprostřed vod Beringova průlivu nad mořskou hladinu ostrovy Velký Diomédes a Malý Diomédes. Větší z nich má plochu 29 km2 a asi čtyři stovky stálých obyvatel. Rusové jej nazývají Ratmanovovým ostrovem, domorodí obyvatelé pro něj mají jméno Imaqliq. Menší z ostrovů má rozlohu 6 km2 a trvale na něm žijí asi dvě stovky lidí. Rusové razí pro ostrůvek jméno Kruzenšternův ostrov a domorodí Eskymáci jej znají jako Inaliq. Diomédovy ostrovy odděluje čtyři kilometry široký průliv. Prochází jím nejen mezinárodní datová hranice, ale také státní hranice. Velký Diomédes patří Rusku, Malý Diomédes Spojeným státům.

Eskymáci osídlili Beringův průliv před několika tisíciletími poté, co pevninský most Beringie zaplavila na konci ledových dob stoupající hladina moře. Datová hranice se pro ně stala předmětem vtipů. „Na lov vyrazíš dnes, zvíře ulovíš zítra a rozporcuješ a sníš ho včera,“ říkají se smíchem místní lovci.

Ani státní hranice pro Eskymáky dlouho nic neznamenala. Podnikali lovecké výpravy, obchodní cesty i společenské návštěvy bez ohledu na to, jaká vlajka nad kterým ostrovem právě vlála. To se však dramaticky změnilo dávno před tím, než vypukla studená válka. Sovětské Rusko začalo s izolací v této oblasti už v roce 1936. Když pak vznikla po druhé světové válce v Evropě „železná opona“, měl její starší protipól v Beringově úžině už za sebou poměrně dlouhou historii.

Velký Diomédes a Malý Diomédes|foto: Licence GNU, Dave Cohoe

Kdo přeplave „oponu“

Za dobrého počasí je vidět z jednoho ostrova na druhý, ale přesto tu víc než půl století nefungovala ani námořní ani letecká doprava. Pohyb lidí přes úžinu oddělující Východ od Západu byl zakázán. Na rozdíl od „železné opony“ se „ledová opona“ obešla bez ostnatých elektrických drátů a zdí. Přesto byla střežena neméně bedlivě a možná s ještě větším nasazením vojenské techniky. Rusové vybudovali na Velkém Diomédu velkou vojenskou základnu. Elektronické systémy odtud naslouchaly všemu, co se dělo hluboko na americkém území. Radary sledovaly každičký pohyb na druhé straně průlivu. Bylo tu přístaviště pro vojenské lodi i letiště pro stíhačky, bombardéry a průzkumné letouny. I když si obyvatelé obou ostrovů prakticky nikdy nepohlédli z očí do očí, sledovali se navzájem silnými dalekohledy. Američané byli pod dohledem agentů KGB, na Rusy dohlíželi z Malého Dioméda členové Aljašské národní gardy.

K pádu „ledové opony“ došlo ve stejné době jako u jejího slavnějšího „železného“ protějšku. Příslovečnou první vlaštovkou byl počin slavné americké plavecké vytrvalkyně Lynne Coxové, která v roce 1987 přeplavala za 2 hodiny a 6 minut čtyřkilometrovou úžinu mezi Malým a Velkým Diomédem a stala se po 48 letech prvním člověkem, který „ledovou oponu“ překonal. K obdivuhodnému sportovnímu výkonu ve vodě o teplotě pouhé 4°C jí tenkrát blahopřál americký prezident Reagan i generální tajemník ruských komunistů Gorbačov. Od roku 1990 byla mezi oběma ostrovy opět zavedena doprava pro turisty. K volnému pohybu z doby před druhou světovou válkou, jaký pamatují už jen nestarší obyvatelé souostroví, má však provoz mezi Velkým a Malým Diomédem stále daleko. Komplikuje jej vízová povinnost mezi Ruskem a Spojenými státy. Pro vstup na Velký Diomédes je kromě víza navíc nutné i zvláštní povolení ruských úřadů, protože ostrov je vyhlášen za vojenský prostor.

O „ledové oponě“ jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo Českého rozhlasu Leonardo, který měl premiéru 18. května 2012 v 9:00.