Laskavost je typický znak českých filmů, které chtějí být úspěšné, myslí si kritik Kamil Fila

„Myslím, že pořád bude mít nějakým způsobem nejlepší zásah to, čemu bych řekl vícegenerační vztahová komedie – filmy jako Teorie tygra, Bezva ženská na krku, Padesátka. Případně to může být rodinný vánoční film, jako je Anděl páně,“ říká Fila.

Dodává, že film musí být vícegenerační, poskytovat vizi pohody a měl by být hodně laskavý – laskavost považuje za typický znak české kinematografie. „Zároveň se tu miluje určitý typ lidovosti, ztřeštěnosti, a ty filmy velmi rády poučují, to je na tom hrozně zvláštní. Třeba Teorie tygra je postavená jenom na životních moudrech,“ popisuje Kamil Fila.

Pohádky – sázka na jistotu?

„Myslím, že česká pohádka by mohla být zčásti to, čemu se říká český blockbuster – Anděl páně 2 a loni Tři bratři. To jsou filmy, které přesáhnou půl milionu a míří pomalu k milionu. Jsou to filmy, na které přichází rodiče s dětmi, což automaticky zvyšuje návštěvnost. Filmy jsou dražší, více trikové, ale že by to byla tradice – v kinech je jeden film ročně, a to ne vždycky,“ říká Fila a dodává, že z nových pohádek klasika nebude.

Několik českých filmů roku 2016 se také vrací do minulosti – ať už Lída Baarová, Učitelka nebo Já, Olga Hepnarová. Podle Kamila Fily nabízí tyto filmy odlišné pohledy na minulost: Učitelka je mainstreamový antikomunismus a nepatří k nejpovedenějším Hřebejkovým filmům, Já, Olga Hepnarová se snaží naplnit představu festivalového filmu a v Lídě Baarové si Filip Renč omlouvá možnost, aby umělec spolupracoval s libovolným režimem.

Znamenají festivalová ocenění filmů skutečnou kvalitu? Nejsou festivalové poroty odtržené od běžného diváka? A proč se podle Kamila Fily vyplatí více sledovat seriály než filmy? Poslechněte si celé Interview Plus >>