Krátké kojení neandrtálců

Hlavní složkou zubní skloviny je minerál hydroxyapatit, který tvoří vápník, kyslík a fosfor. Vedle něj se však do skloviny ve stopovém množství ukládají také prvky jako stroncium a baryum, které jsou chemicky podobné vápníku. Dřívější studie prokázaly, že zuby novorozence prakticky žádné baryum neobsahují. Jeho obsah ve sklovině ale začne stoupat při kojení, protože mateřské mléko je na tento prvek bohaté. Když dítě začne přecházet na pevnou stravu, obsah barya v jeho zubech zase klesá. Podle zubů je tak možné určit dobu odstavu.

Vědci z Univerzity v Sydney a jejich kolegové tento poznatek aplikovali na stoličku neandrtálského dítěte, které žilo asi před 100 000 lety. Výsledky naznačují, že matka začala dítě odstavovat ve věku sedmi měsíců a po dalších sedmi měsících kojení zcela ustalo. Ve srovnání s moderními lidmi, kteří v kulturách lovců a sběračů odstavují děti ve věku 30 měsíců, bylo neandrtálské dítě kojeno velmi krátkou dobu. Časný odstav si mohla vynutit smrt matky nebo její neschopnost kojit. Je ale také možné, že dítě představuje reprezentativní vzorek a že ženy neandrtálců kojily kratší dobu než ženy anatomicky moderních lidí. To by naznačovalo, že neandrtálci vyspívali rychleji a mezi jejich porody byly kratší intervaly.

Zdroj: Nature