Krajané v USA aneb Jak objevit své neznámé příbuzné za oceánem
Krajany máme po celé zeměkouli. I někteří z nás mají ve vzdálených končinách možná své příbuzné, o kterých ani nevědí, anebo jen tuší z vyprávění svých předků. Nejpočetnější skupina našich krajanů žije v USA a řada z nich se k tradici původu svého rodu hlásí.
Na počátku bylo vyprávění mého kamaráda, také kolegy ze Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Pavla Barnáše. Jak u nich doma, v Třeboni, v 80. letech zazvonil telefon a ozvalo se „Barnas“. Zapomenutí příbuzní, o kterých se jen letmo vědělo, ze Spojených států amerických. Právě tam odešli ve 2. polovině 19. století, kdy se „za oceán“ chodilo tzv. za lepším.
Byla to doba ekonomické migrace, o které sociolog Karel Černý napsal: „Ve střední Evropě se začínali šířit zvěsti o nadbytku levných pozemků v Novém světě, ale také například o nálezech zlata. Brzy poté se stává celé Rakousko-Uhersko cílem masové propagandy evropských loďařů a amerických železničních společností. Ty v kombinaci s dopisy příbuzných žijících za oceánem mnohé přesvědčují o výhodách života v USA – vystěhovalecká horečka začíná.“
Američtí Barnášovi se do Třeboně dovolali po několika letech, kdy zadali firmě - specializující se na „vyhledávání předků“ - vyhledat jejich příbuzné a nakonec o svých kořenech v českých zemích, na Šumavě věděli více než ti zde žijící.

Publicistka Milena Štráfeldová, která byla hostem pořadu, konstatovala: „To je naprosto typický příběh, jak právě krajané z USA objevovali své příbuzné v Čechách.“
České písně a Krteček
Jednou z oblastí, kde žije nejvíce Čechů, najdeme v Texasu, v oblasti Velkých jezer či na americkém Středozápadě. Právě tam je stát Nebraska, ve kterém je městečko Wilber. Žije tam asi 1 800 obyvatel trvale, ale v srpnu sem přijíždějí desetitisíce návštěvníků.
Čechoameričané sem putují na proslulý festival České dny. Jeho součástí jsou průvody alegorických vozů či vyhlášení Česko-slovenské královny Spojených států. A letos se tam vypravil z Čech také Pavel Barnáš se svou rodinou. Jel navštívit své příbuzné, o kterých ještě před pár lety takřka nic nevěděl.

Měl jen rodinné vzpomínky, jak se někteří příbuzní jeho předků vypravili do Ameriky. Tam v hluku průvodu a davů lidí natočil píseň Škoda lásky, která kdysi obletěla svět. A s jedním z krajanů, Alfredem Novackem – jeho předci do Ameriky přišli také koncem 19. století – si zazpíval píseň Proč ta sova tolik houkala.
Právě české písně udržují pro Čechoameričany češtinu, ale jejich zájem bývá často i hlubší a navštěvují kurzy češtiny, kde pak zaznívá z televizní obrazovky proslulý pohádkový Krteček.

Role našich krajanů v zámoří je ale rozsáhlejší, než pouze udržování tradice. Projdeme-li si historii minulého století, tak jejich neutuchající pomoc „domovině“ nalézáme jak v období vzniku Československa, tak v období kolem 2. světové války a poté při všech emigračních či exulantských vlnách.
Jejich vliv se projevil i v oblasti politiky, přispěli k mezinárodní prestiži znovuobnovené demokracie v Československu po listopadu 1989, ke vstupu státu do mezinárodních společenství, např. do Severoatlantické aliance. „Za všechny bych zmínila alespoň Madeleine Albrightovou,“ dodává publicistka Milena Štráfeldová.
A tak nechejme na závěr do jisté míry otevřenou otázku, zda dokážeme dostatečně docenit, či ocenit právě naše krajany.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.