Kousek ráje na Blízkém východě. V Kurdistánu vznikl národní park i kampus české univerzity

Ani skoro čtyřicetistupňové vedro neodrazuje partu kurdských dělníků, aby odhodili rukavice a šli se schovat do stínu. Na starodávné citadele v Irbílu právě pomáhají českým restaurátorům s přípravou návštěvnického centra. „Dnešek je fantastický! Není zdaleka tak vedro! V létě tu bývá přes padesátku,“ říká mi předák dělníků jménem Bothan.

9 fotografií

„Tady v té budově bude interaktivní expozice s videomappingem. A přes ulici návštěvnické centrum,“ vysvětluje mi smysl úmorného snažení Jan Fiala z firmy Gema Art. Pracovníci firmy Gema Art jezdí do Kurdistánu už zhruba 10 let. V citadele zatím opravili asi desítku domů. „K většině z nich se ale nepodíváme. Drtivá většina domů v citadele je v dezolátním stavu, takže do uliček mimo hlavní silnici se nedostaneme,“ vysvětluje Miroslav Houska z téže firmy.

Šest tisíc let stará mísa

Úlomek mísy staré 6 000 let|foto:Ondřej Novák,Český rozhlas

Z Irbílu se sdíleným taxíkem vydávám do asi hodinu jízdy vzdáleného města Koya. To je centrem aktivit českých a rakouských archeologů tady v Kurdistánu. Karel Nováček z Univerzity Palackého v Olomouci mě bere do budovy bývalé školy, která dnes slouží jako zázemí pro archeology. „Tahle mísa je stará zhruba 6 000 let,“ říká, když s údivem zírám na úlomek kusu vypálené hlíny.

 „A takových nálezů se tu po okolí válí celá hromada,“ vytrhává mě Nováček ze snění o dávném úsvitu lidstva. Dochází mi, že jsem na místech, která Češi znají jen z nudných hodin dějepisu. Mezopotámie, Sumerové, Babylon. Všechny ty exotické názvy se najednou zhmotňují do horkého vzduchu kurdistánské polopouště.

Na vykopávkách na dohled od Koyi pak vidíme nálezy podstatně mladší, ale neméně fascinující. „Zjistili jsme, že šlo o křesťanský klášter, který tu fungoval až do příchodu Muslimů někdy v 9. století,“ vysvětluje mi Nováček. Čeští archeologové zjistili, že oblast byla v minulosti silně křesťanská.

Přinášíme vám Evropu

Kampus VŠB-TUO|foto:Ondřej Novák,Český rozhlas

Před hotelem v irbílské křesťanské čtvrti Ainkawa potkávám Tomáše Kaválka. Pracuje pro Vysokou školu báňskou-Technickou univerzitu Ostrava tady v Irbílu. Provází mě moderní budovou kampusu, který VŠB dokončila teprve nedávno. Studenty tu ale zatím nepotkáme. Začátek semestru vyhlašuje kurdská vláda každý rok jinak. „Začneme snad začátkem listopadu,“ říká Kaválek.

VŠB zatím přijala asi 180 studentů z předpokládaných 500. Nabízí obory jako těžba nerostných surovin, ekonomika nebo právo. „Velkou výhodou je, že iráčtí studenti tu můžou získat standardní evropský diplom a nemusí kvůli němu jezdit mimo Kurdistán. Proto heslo Přinášíme vám Evropu,“ dodává.

Kaválek žije v Kurdistánu už dlouhodobě, tak se ptám, jak je na tom oblast s bezpečností. „Tady je to ráj. Je tu bezpečno, nemusíte se bát jít ven ani třeba v noci. Bezpečnost je to, co Kurdistán výrazně odlišuje od zbytku Iráku. Třeba v Bagdádu nebo Basře tak dobře rozhodně není,“ vysvětluje. Uznává ale, že válka s Islámským státem oblast zasáhla dost negativně. A to hlavně ekonomicky.

Medvědi, vlci a protipěchotní miny

Po asi dvou hodinách jízdy autem na severovýchod polopouštní krajinu střídají horské štíty a rozeklaná údolí s dravými říčkami. Přijíždíme do města Choman, centra národního parku Halgurd Sakran. Jde o první národní park na Blízkém východě. Kvůli ekonomické krizi ale správa nemá peníze. „Nemáme žádné zaměstnance, všechno děláme jako dobrovolníci,“ vysvětluje mi Nechirwan Abdulwahid Gwani.

Kromě financí park trápí i stovky tisíc nášlapných min, které jsou pozůstatkem irácko-íránské války. A mezi třítisícovými štíty se skrývají i bojovníci turské Kurdské strany pracujících, proti kterým turecké letectvo občas podniká nálety. „PKK jsou ale pro přírodu přínosem. Hlídají, aby lidé neodhazovali odpadky nebo nekáceli dřevo,“ překvapuje mě současný ředitel parku Bakhtyar Bahjat Hama. 

Hora Halgurd|foto:Ondřej Novák,Český rozhlas