Koupil a opravil ruinu zámku, ze kterého komunisté udělali kravín. „Lidé nade mnou kroutili hlavou,“ říká architekt Lejsek
V roce 2000 dostal architekt Pavel Lejsek odvahu a koupil zámek Hrádek u Sušice, který byl tou dobou spíš ruinou. Pustil se tak do oprav a projekt dokonce získal prestižní ocenění Stavba roku v kategorii Rekonstrukce roku. „Na zámku není nikdy hotovo. Je to nekonečný příběh, kdy jsou připraveny další projekty na obnovu poškozených nebo spadlých věcí,“ říká.
Zámek poprvé spatřil v roce 1989 na konci svých studií na fakultě architektury. „Odmala ve mně byla touha jednou architekturu tvořit, ale taky historickou architekturu zachraňovat,“ nastiňuje. Hrádek u Sušice tehdy patřil mezi nejohroženější stavby v Plzeňském kraji.
„Po komunistickém převratu došlo ke znárodnění objektu. Poté v něm byly zřízeny nájemní byty, částečně kanceláře a taky zde byl kravín. Bohužel objekt chátral a chátral, až v roce 1976 spadla nádherná barokní věž a zemědělské družstvo postavilo svým nájemníkům bytový dům tady v Hrádku,“ popisuje.
„V roce 1989 už tady byl prakticky jen jeden nájemní byt, poté to tu získal jeden pražský podnikatel, který nedokázal naplnit svůj záměr. A já jsem se k tomuto záměru vrátil až v roce 2000, kdy jsem se dozvěděl, že zámek je na prodej, a dokázal jsem se s původním majitelem dohodnout.“
Investice se nikdy nevrátí
„Většina lidí nade mnou kroutila hlavou, co jsem si to vzal za břemeno a do jakého záměru jdu,“ směje se s tím, že pro něj je to životní poslání.
Nyní má připravený projekt obnovy zámecké věže, původního pivovaru a dostavby zámeckého oranžerie.
O navrácení investic, které do oprav dali, se ale prý hovořit nedá. „Na zámku taková matematika nefunguje, investice se nikdy nevrátí. Tady jde pouze o to, pokusit se zajistit dlouhodobou udržitelnost areálu, aby si alespoň vydělal na provozní náklady.“
Kde bere motivaci k nikdy nekončící práci na záchraně historických objektů? Jaký je život na zámku a proč se investice do renovace nikdy nevrátí? Hovory s rodokmenem připravila a moderuje Naděžda Hávová.
Související
-
Za deset let v Česku jsem se naučil správně pít pivo a rozumět českému humoru, říká Kinský dal Borgo
„Když vyrůstáte na zámku, naučí vás to zvyknout si na zimu. Staré domy jsou krásné, ale ne moc funkční,“ vtipkuje v Hovorech s rodokmenem Francesco Kinský dal Borgo.
-
Na zámku Lobeč byla za komunistů léčebna. Nemocniční duch tam vydržel dlouho, vzpomíná majitelka
Majitelka vzpomíná na to, že v salonku byla prádelna a celou třetinu přízemí zabírala kotelna na koks. „Takže i tam trvalo, než jsme se posunuli k zámeckému prostředí.“
-
Jsem zámecký pán, to ale znamená neustále něco opravovat, říká potomek šlechtického rodu Podstatzký
„Být zámeckým pánem vůbec neznamená, že chodím v hezkém oblečení po zámku. Spíš je to o stresu a opravách,“ popisuje Richard Podstatzký Thonsern.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
