Nejdřív jsem chtěl být Spiderman, pak už jen Michelangelo, říká talentovaný sochař Háša
Poslechněte si celé Hovory Tatiany Čabákové
„Matouše Hášu jsem zaregistrovala dokonce ještě dřív, než jsem se dozvěděla, že dělá sochy ručně a z mramoru. Napoprvé jsem ale viděla jeho hliněné sochy lidí v pletených kuklách – něco mezi poloteroristy a polořeckými bohy. Bylo to třaskavé, ve mně to až jakoby explodovalo,“ popisuje galeristka Olga Trčková Hášova díla, která vznikala při studiu na Akademii výtvarných umění.
Tehdy se taky rozhodla, že ho bude zastupovat, pomůže, aby se dokázal víc prosadit – dnes jsou jeho sochy ve sbírkách zahraničních sběratelů a vystavuje v prestižních galeriích po celém světě. Když se Matouš Háša ale jako dospívající rozhodoval, kterým směrem se vydá, měl to být nejdřív grafický design.
„Můj táta dělá grafický design a chtěl jsem jít tak trošku v jeho stopách,“ vzpomíná Háša. O jeho budoucnosti rozhodla, někdy ve 13 letech, jediná kniha, ve které uviděl Michelangelovy sochy. „V té chvíli mi bylo jasné, že nebudu grafik, ale sochař – což tedy mému okolí úplně stejně jasné nebylo,“ přiznává.
Spiderman vs. Michelangelo
„Asi to bude znít pateticky, ale měl jsem to tehdy tak, že jsem do té doby chtěl být Spiderman, pak už jen Michelangelo. Říkám to upřímně, tak, jak to bylo. Našel jsem u něj totiž něco, co mi bylo hrozně blízké,“ prozrazuje sochař.
Čtěte také
„Michelangela a třeba jeho Davida jsem samozřejmě znal, ale když jsem držel tu knížku, kterou dodnes uchovávám jako svůj poklad – a je téměř roztrhaná, zažila si se mnou své –, to byl ten moment, kdy jsem si řekl: ,Tohle chci dělat, tohle je skvělé‘,“ doplňuje Háša.
Také se mu dnes říká český Michelangelo. „S tím přirovnáním mám docela problém, je to až příliš zjednodušující. Je to samozřejmě efektní, a když někdo neví, co říct, tak mě k němu přirovná, protože to zní skvěle. Zároveň je to trapné a asi i domýšlivé. Vzbuzuje to ve mně až nějakou obsesi,“ hodnotí s tím, že mu je přirovnání vlastně i nepříjemné.
Čtěte také
Sochař loni vystavoval své dvě sochy v Londýně, respektive v Galerii Phillips, což je jedna z nejprestižnějších galerií světa.
„Když se to podařilo, byl jsem tak trošku v šoku. Proto jsem se velmi snažil, abych udělal ty nejlepší práce. Bylo to hodně stresu a hodně píle,“ hodnotí Háša.
„A bylo v tom i hodně zadostiučinění, prostě jedním slovem skvělé. I to, v jaké společnosti mé sochy byly, a to přesto, kolik na této kolektivní výstavě bylo věcí. A jedna moje bysta byla vidět dokonce z hlavní ulice. Prostě něco úžasného,“ vzpomíná.
Celý rozhovor s galeristkou Olgou Trčkovou a mladým umělcem Matoušem Hášou najdete v audiozáznamu, ptá se Tatiana Čabáková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
