Kořeny tzv. francouzské sbírky sahají do 20. let a k několika drobným skandálům
Renoir, Picasso, Braque, Cézanne a mnozí další francouzští umělci – to jsou dnes umělecké hvězdy celosvětového významu. A můžeme je naštěstí vidět také ve sbírkách Národní galerie. Takzvaná francouzská sbírka představuje způsobem svého vzniku dodnes unikátní příběh.
V něm svou roli sehrála třeba i na pohled úplně nesouvisející událost – vypovězení česko-francouzské obchodní smlouvy, respektive doložky obchodních výhod…
Obraz Augusta Renoira Milenci byl zakoupen v rámci budování tzv. francouzské sbírky. „V roce 1923 nastaly poměrně mimořádné okolnosti, kdy byla uskutečněna výstava Francouzské umění 19. a 20. století v Obecním domě,“ říká historička umění Martina Bezoušková. Byla představena mistrovská díla, včetně Renoirových Milenců.
Jak si naklonit Francii
Na základě výstavy byla vyčleněna obrovská státní subvence v řádu několika milionů korun a komise měla vybrat konkrétní díla k zakoupení. Až dosud to zní prostě jako dobře využitá příležitost. Z tehdejších milionů korun jsou dnes miliardy, pokud jde o cenu obrazů, soch a dalších uměleckých děl.
Jenže vznik francouzské sbírky doprovázely i další události. „V roce 1923 došlo k několika drobným skandálům. Na začátku, z důvodu zavinění na české straně, Francie vypověděla česko-francouzskou obchodní smlouvu, tedy doložku nejvyšších výhod, což bylo tristní pro český průmysl. A druhá věc – když sem přijel maršál Ferdinand Foch, tak se vypravil na nedělní mši do katedrály sv. Víta a nepředpokládalo se, že kolem budou stovky demonstrujících studentů, většinou komunistického ražení, kteří dávali najevo protest proti klerikálovi,“ vysvětluje historik Nikolaj Savický z Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT.
Zároveň se díky zlepšení ekonomické situace objevila možnost rozpustit tzv. obilní fond. „Takže existoval motiv – naklonit si Francii. Byly relativně velké peníze a zároveň Spolek výtvarných umělců Mánes připravil teprve podruhé po 1. světové válce velkou reprezentativní výstavu francouzského umění,“ vysvětluje Savický. Martina Bezoušková dodává, že česko-francouzské vztahy procházely v té době krizí, protože v Československu byla navýšena cla.
Postupné rozšiřování
Česko-francouzské vztahy obzvláště ty umělecké byly na přelomu 19. a 20. století na velmi vysoké úrovni. Koneckonců, těžko by se hledal významný český malíř, který by do Francie nevyrazil za inspirací a poučením.
Francouzská sbírka byla dál postupně rozšiřována. Kdo ale vybíral umělecká díla pro její základ, tedy na zmíněné výstavě z roku 1923 a později přímo ve Francii? V nákupní komisi byli Vincenc Kramář, sběratele a ředitele Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, dále historik a kritik výtvarného umění V. V. Štech, také Václav Nebeský, malíř Emil Filla, a předseda SVU Mánes architekt Otakar Novotný.
Když jde o umělecká díla, a tak výrazné osobnosti, asi nepřekvapí, že ani nákupní komise se při výběru z mánesovské výstavy v roce 1923 a hlavně při pozdějších nákupech přímo v Paříži nedokázala shodnout na všem. A ani přesun už koupených děl do Prahy neprobíhal vždy úplně hladce…
Pokud vás zajímají Renoir, Picasso, Braque nebo Rousseau a díla, která se dostala i díky unikátní shodě uměleckých a politických zájmů do majetku dnešní Národní galerie – ty nejúžasnější z nich jsou k vidění v pražském Veletržním paláci v expozici První republika, která je představuje i v kontextu českého umění té doby.
Více o francouzské sbírce, jejím vzniku a rozvoji si poslechněte v záznamu pořadu Příběhy pokladů.
Související
-
Jablonecká bižuterie. Proč se právě odsud obchodovalo s Evropou, Amerikou i Afrikou?
Knoflíky skleněné i kovové, perle a perličky ve stovkách barevných odstínů, skleněné náramky i nápodoby drahých kamenů – to vše patří do blýskavého světa bižuterie.
-
Proč měly hodiny dřív jen jednu ručičku a nový rok začínal už 25. prosince?
Čas měří všem stejně a dnes ho nikdy nemáme dost. Bonmot, který naši předci zřejmě neznali, a navíc to pro ně ani neplatilo.
-
Čechy jsou varhanářská velmoc. Ty nejstarší v Praze najdete v Týnském chrámu
Letní cyklus Příběhy pokladů otvíráme dílem, věnovaným jednomu z nejúžasnějších a nejproměnlivějších hudebních nástrojů. Připravila Patricie Polanská.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.