Konvalinka: Vysoké školy se bojí nepopulárních změn. Mohly nabírat méně doktorandů a lépe je platit

Moc akademických senátů se podle něj projevuje například tím, že se rektory nestávají lidé zvenčí, ale bez výjimky dlouholetí pracovníci dané školy, velmi často právě předsedové senátu.

Dění na Národohospodářské fakultě VŠE označuje za dokonalý příklad únosu instituce, který je umožněn mimořádnou autonomií českých vysokých škol. Ta je výsledkem jinak legitimní porevoluční snahy ochránit je před zásahy státu.

„Já si uvědomuji, že zde jsme mezi Skyllou a Charybdou. My se také musíme připravit na situaci, kdy ministrem školství bude Tomio Okamura (SPD). Pak bude autonomie vysokých škol strašně zapotřebí,“ podotýká ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky.

Zároveň ale zdůrazňuje, že současný systém je nefunkční, což prý soukromě potvrdí snad každý rektor či děkan vysoké školy, kteří se to ovšem bojí říct otevřeně.

Čtěte také

Šlerka: Víra v konspirační teorie souvisí s pocitem, že není možné se dobrat spravedlnosti

„Dělají vše pro to, aby byli zvoleni, a pak se vymlouvají na to, že nemají peníze a nechávají věci běžet. Jen naprosté minimum dělá nepopulární opatření, které jako šéf instituce dělat musíte. Problém je, že odpovědnost má rektor a v zásadě všechny pravomoci mají orgány typu akademického senátu.“

Zásadním problémem je podle Konvalinky fragmentace, konkrétně Univerzita Karlova má 17 fakult. „Tři teologické, ty jsou maličké, takže to tolik nevadí. Ale máme pět lékařských fakult. A v jejich rámci máme násobně víc oborů než srovnatelné vysoké školy, třeba univerzita v Heidelbergu. Já opravdu nevidím důvod, proč by Karlova nebo Masarykova univerzita měly být slabší než ona. Ten důvod je systémový,“ tvrdí.

Továrna na absolventy

V souvislosti s novelou vysokoškolského zákona Konvalinka upozorňuje na problematiku doktorandů. Dosud mohly školy přijmout v podstatě kohokoli a dostat na něj peníze. V praxi tak někteří pedagogové měli až dvě desítky studentů, které viděli v lepším případě jednou měsíčně.

„Dostali stipendium, které jim ale nestačilo na život, takže všichni někde pracovali. Tak to dělali osm devět let a výsledkem byl diplom. A pak dál dělali to, co předtím. A všichni jsme se jim na to složili. Je třeba motivovat školy, aby si vybíraly ty nejlepší. Dát jim celkové peníze a přinutit je dávat vyšší stipendia,“ radí.

Čtěte také

Publicista Jetmar: AI se rozvíjí rychleji než sociální sítě, proto i její regulace musí být rychlejší

Školy ale podle něj jen čekají na to, co udělá ministerstvo školství, a neprovádějí vlastní změny.

„Bylo by to hrozně nepopulární. Ale mohly to udělat. Nikdo jim nebránil, aby přijaly o třetinu méně studentů a o třetinu lépe je platily. Teď jim to přikazuje zákon, takže to musí dělat,“ konstatuje.

Háček ale vidí Konvalinka v tom, že balík peněz, který budou vysoké školy dostávat, se má odvíjet od takzvané úspěšnosti u studia, tedy kolik studentů úspěšně absolvuje.

„To je příšerné kritérium. Škola, která bude ochotněji rozdávat diplomy, bude dostávat víc peněz. Na špičkovém pracovišti je těžké udělat Ph.D., na experimentálních oborech jste zavřený v laborce 20 hodin denně a nakonec musíte publikovat originální práci v zahraničním časopise, jinak vám to oborová rada nedá. Jsou školy, které tak přísné nejsou. A jestli se to takhle nepovede, tak na tom budou moci vydělávat. To je nebezpečné,“ varuje.

Proč své studenty „vyhání“ do zahraničí a na co je láká zpět? Poslechněte si celý politický podcast Chyba systému. Najdete ho na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 11. ledna po 11. hodině a v neděli 12. ledna po 15:30.