Vojtko: Muži by často chtěli pečovat o dítě. Po porodu ovšem i feministi uvíznou v tradičních rolích

Jeho slova potvrzuje novinářka a dvojnásobná matka Apolena Rychlíková, která už od poloviny srpna začíná návrat dětí do školy řešit:

„Mám ale velké štěstí, že po narození byl můj partner na rodičovské dovolené, takže takové to mentální přehlcení, jaké i v mé novinářské praxi ženy často popisují, to hlídání bačkůrek, tělocviků, kufříčků, se u mě nekonalo.“

Všímá si toho, že i když muži chtějí pečovat o děti, dokonce i o ty nejmenší, tak ze strany společnosti nebo jejich kolektivu to bývá vnímáno jako jejich selhání. Na vlastní kůži ale také poznala, jak snadno se mohou genderové role proměnit a jak se sklouzává ke stereotypům.

Čtěte také

Esej Kláry Vlasákové: Feministická témata nejsou „cizí“. Řešily je naše prababičky, babičky, matky

„Jednou jsem přišla po natáčení strašně unavená a naštvaná domů a tam byl nepořádek. Zeptala jsem se ho, co celý den dělal, když nemá na práci nic než se starat o děti. Takže stačí velmi málo a ten genderový stereotyp se překlopí. V té době jsem začala trošku víc vydělávat a měla pocit, že teď živím rodinu já a doma není navařeno a uklizeno,“ popisuje.

Vojtko poznamenává, že téma genderových rolí je v jeho praxi evergreenem a často stojí v pozadí párových problémů. „Výzkumy ukazují i to, že po narození prvního dítěte i velmi feministické ženy či muži-feministi vstupují zpět do stereotypních genderových rolí,“ uvádí.

„Máme tu spoustu chlapů, kteří jsou opravdu předpečení a chtěli by pečovat, ale tlak společnosti je strašně veliký, že do toho nejdou. Nedokáží si vytvořit vnitřní štít, kterým by ty stereotypní a tradiční názory svého okolí odráželi,“ upozorňuje terapeut.

Audit domácnosti

„Mění se některé naše názory, což vytváří nové nejistoty. Žijeme pak v nejistotě a stresu, a když nevíme, jak se zachovat, spadneme do stereotypu. Apolena to svou historkou hezky dokázala,“ zamýšlí se komentátor David Klimeš.

Sám doporučuje udělat si mikroaudit v projektu Férová domácnost socioložky Martiny Dvořákové.

„Je to jednoduché zaškrtávání, co kdo dělá, které je podkladem pro debatu. Přiznám se, že se svojí ženou jsem ten audit nikdy nedokončil, protože se u pár věcí neshodujeme. Můžete mít nějaké hodnoty, ale pak přijde stresová situace a opět padáte do stereotypů,“ doplňuje.

Čtěte také

Esej Biancy Bellové: Současný feminismus

Stereotypy se týkají například i pracujících matek, zejména pokud se do práce vracejí méně než dva roky po porodu. „Zažívala jsem to nejen v práci, ale bylo to téma i pro mou širší rodinu,“ přiznává Rychlíková. „Ale na druhou stranu společnost chápe i tu absenci strukturálních podmínek.“

„V terapeutovně mám plno žen samoživitelek, které třeba měly slušnou práci a dokázaly se uživit, ale s dítětem je to úplně jinak. Na soukromé školky nemají peníze, do státních je pořadník. Je to opravdu čiré zoufalství,“ potvrzuje chybějící podporu institucí Vojtko.

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 7. září po 11. hodině a v neděli 8. září po 18. hodině.