Konstelace pro záchranu Soutoku je teď ideální, věří aktivisté. Ministryně Hubáčková to chce vyřešit do konce volebního období

Po vyšší ochraně soutoku Moravy a Dyje ekologové volají už 50 let. Místní lužní lesy představují extrémně bohatý ekosystém evropského významu. Stát ale doposud s širší ochranou váhal.

Čtěte také

Nepřítelem dubů v Moravské Amazonii je sám lesník, varují odborníci. Lesníci s tím nesouhlasí

Vznikla proto petice, kterou podepsalo celkem třináct tisíc lidí a jejímž adresátem je ministryně životního prostředí Anna Hubáčková za KDU-ČSL a potažmo celá vláda. Autorům petice se navíc podařilo sehnat tisíce podpisů místních, aby bylo zřejmé, že zachránit Soutok chtějí i lidé, kteří v lokalitě žijí.

Oblast lužních lesů na Soutoku představuje druhově nejrozmanitější oblast svého druhu ve střední Evropě a v některých ohledech má i evropský význam.

Vyskytují se tam například vzácní tesaříci obrovští nebo tesaříci alpští, orli mořští, hnízdí tam i čápi. V oblasti ale dlouhá léta probíhá necitlivá těžba dřeva.

Státní podnik Lesy České republiky se sice brání, že je povinen v oblasti hospodařit s ohledem zejména na ekonomiku provozu a ochrana přírody nemůže být jeho hlavním cílem. Podle aktivistů je ale oblast příliš cenná na to, aby mohla sloužit výlučně k ekonomické činnosti.

Místní to nechtějí

Agentura ochrany přírody a krajiny chtěla na soutoku Moravy a Dyje už kolem roku 2010 vyhlásit chráněnou krajinnou oblast o rozloze takřka 14 tisíc hektarů, kdy necelé tři tisíce hektarů měla zabírat Niva Dyje a přes 9,5 tisíce hektarů pak lokalita Soutok-Tvrdonicko.

Do CHKO měly být zahrnuty i dva mokřady, které spadají mezi evropsky významné mokřady podle Ramsarské úmluvy. Vyhlášení chráněné krajinné oblasti se ale kvůli odporu místních nakonec nepodařilo.

Čtěte také

Skutečný problém s kůrovcem je všude jinde než na Šumavě, tvrdí přírodovědec Kindlmann

Vzpomíná předseda spolku Lužánek Filip Šálek: „Ať už že se nebudou sbírat houby, že se nebude moct sbírat dřevo v lese, že tady bude další Železná opona, protože řada lidí si pamatovala, že tady bylo hraniční pásmo. A to se používalo jako argument, což nebyla vůbec pravda a strašně těžko se to lidem vyvracelo,“ říká s tím, že kvůli tlaku veřejnosti nakonec ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství od plánu na vyhlášení CHKO ustoupili.

Obcím také vadilo, že s nimi stát návrhy ochrany údajně dostatečně nekonzultoval a dokumenty navíc měly právní nedostatky. Vyhlašování nepomohly ani panující neshody mezi oběma rezorty ohledně způsobu péče, když ochrana přírody požadovala citlivější kácení, kdežto ministerstvo zemědělství preferovalo hospodářské využívání území.  

Čtěte také

Národní park Křivoklátsko se odkládá. Zatím do září

Díky tomu, že v současné vládě oba rezorty připadly jedné vládní straně, a to KDU-ČSL, ochranáři doufají, že se konečně naskytla příležitost se dohodnout.

„Skutečně se snažíme nalézt kompromis mezi užíváním krajiny ale současně i její ochranou. A u Soutoku nemyslím si, že bychom narazili na nějaký problém, kde by nám spolupráce vázla,“ reaguje na přání ekologů ministryně životního prostředí Anna Hubáčková z KDU-ČSL. „V rámci projednávání péče a tak najdeme určitě společnou řeč,“ dodává.

Národní park vyžaduje bezzásahovost

Ochranáři doufají, že se v nejbližší době podaří vyhlásit síť maloplošných chráněných území, a posléze i chráněnou krajinou oblast.

Vláda přitom v programovém prohlášení počítá s vyhlášením národního parku. Zda jde o nejvhodnější formu ochrany pro lokalitu odedávna formovanou člověkem, je ale sporadické. Lužní lesy jsou totiž nyní cíleně zaplavovány a vymýcené paseky čelí náletovým dřevinám.

Čtěte také

Solární energie se vrací ve velkém a „z popelky je zase princeznou“

„Kdybychom tu oblast měli vyhlašovat jako národní park a od začátku splňovat kritéria, tak by to znamenalo, že více než 50 procent území má být bezzásahových. V tom případě by hrozilo reálné nebezpečí, že velká část fenoménů by byla tímto způsobem absence činností ohrožena,“ upozorňuje prezident federace Europarc Michael Hošek. „A také si těžko dovedu představit, že by někdo dokázal interpretovat, že to zaplavování je řízené jako bezzásahovost.“

Sama ministryně Hubáčková zatím neřekla, ke které formě ochrany Soutoku se kloní více. Uznává ale, že oblast vyžaduje lidskou péči a věc bude ještě předmětem diskuzí.

„Chceme tu udržet vodní režim, a to znamená ale zasahovat do toho území,“ uvažuje. „Já tady vůbec nechtěla říkat, jestli dávám přednost tomu nebo onomu,“ ale dodává s tím, že bude nutné o věci mluvit s vědci, ochranáři a samosprávami.

Čtěte také

Sucho v Česku: Ekozemědělství to zatím zvládá líp než tradiční hospodářství

„Ale už v tuto chvíli můžu říct, že těch debat už mám za sebou víc a dost se kloní k tomu, že lepším způsobem je chráněná krajinná oblast.“

Prioritou je teď ale vyhlášení sítě maloplošných chráněných území, které mohou rychle zajistit záchranu nejcennějších a nejohroženějších lokalit. První dvě chráněná území chce ministerstvo vyhlásit už příští rok, jakmile dořeší právní nedostatky návrhů.

Víc si poslechněte v pořadu Natura Ondřeje Nováka.