Národní park Šumava: koloběh sporů pokračuje

Ministr Richard Brabec z hnutí ANO sice okamžitě na Šumavu přijel, aby svůj krok vysvětlil, moc se mu to ale nepovedlo. Co za odvoláním vězí a proč tentokrát začali protestovat hlavně starostové?

Nový šéf Národního parku Šumava Pavel Hubený dává přednost přírodě před člověkem. To je hlavní rozdíl, který ho odlišuje od jeho předchůdce Jiřího Mánka, který s přírodou raději bojoval. To je také zřejmě hlavní důvod, který rozčiluje šumavské starosty. Ti totiž stále mluví o rozvoji obcí a mají pocit, že jim v tom ochránci přírody překážejí.

Symbolem tohoto sporu je snaha o výstavbu lanovky na Hraničník na pravém břehu lipenské přehrady. Pro ochranáře zásadní lokalita přísné ochrany, pro starosty ideální možnost rozvoje.

Zatím nepřekonatelnou překážkou je, že první zóny v Národním parku jsou nebo by měly být tabu. A to už od roku 1991, kdy Národní park vznikl. Nespokojení starostové tedy musejí prosadit změnu zákona. Musejí ovšem také přesvědčit úřady, že jejich obce jsou chudé.

To nebude jednoduché. Podle statistik jsou totiž šumavské obce nadprůměrně bohaté a to právě díky tomu, že leží v Národním parku. Lanovka se tak stává symbolem sporu příroda versus člověk. Doposud měli navrch příznivci neustálých zásahů na Šumavě ve prospěch člověka a starostové byli spokojení. Protestovali aktivisté a vědci.

Teď se karta obrátila, šéfem parku je člověk, který nechává přírodě volnost a chválí divočinu. V tu chvíli začínají protestovat politici, podnikatelé a starostové. Antonín Schubert z Modravy třeba vyhlásil Chartu Šumavy.

Plán péče leží starostům v žaludku od okamžiku, kdy ho nový ministr životního prostředí zcela přepracoval. Jde totiž o přísnější ochranu přírody než plán péče, který připravil spolu se starosty bývalý ředitel Národního parku. A jsme zase na začátku. Starostové žádají nižší ochranu přírody ve prospěch rozvoje, ovšem stále platí, že jejich obce jsou bohatší jen díky tomu, že leží v Národním parku.