Konec legrace

28. únor 2006

Logo|foto:Český rozhlas

Vypadá to tak, že nejspíše přijdeme o jednu oblíbenou reality show. Na Vrchním soudě v Praze se totiž dnes sejdou představitelé státních zastupitelství, policejního prezídia a soudů, aby se poradili, jak zamezit únikům informací z policejních odposlechů. Zlobit se na ně nemůžeme, protože legrace spojená s veřejným poslechem tajných odposlechů nutně vede k otázkám typu: Jak se ty nahrávky dostaly na veřejnost? Proč právě tyto a ne jiné? Kdo měl na úniku informací zájem? Kdo na tom vydělal?

Instituce, které se snaží za pomoci operativní techniky prokázat různým podvodníkům a zločincům vinu, čelí kvůli uniklým nahrávkám minimálně podezření z nepořádku a chaosu na pracovišti. Občan se z jedné strany odposlechnutými telefonáty dobře baví u televize, ze strany druhé se ovšem pozastavuje nad neschopností policie a soudů ohlídat vlastní zaměstnance.

Je to skutečně divná situace: Veřejnost oceňuje novináře, který zveřejněním pikantní informace podává svědectví o klientelismu a korupci, což může preventivně odradit jiné potenciální výtečníky. Informátoři z policejního prostředí ovšem s nějakou pochvalou počítat nemohou. Vstřícností k médiím se dopouštějí porušení předpisů, svým způsobem maří vyšetřování a nepřípustně skandalizují podezřelé, ať už si o nich na základě jejich vesměs trapných telefonátů myslíme cokoli. Investigativní žurnalistika do médií patří. Jiná věc je, zda považovat za investigaci, stanou-li se média hlásnou troubou neloajálních úředníků, kteří rabují firemní dokumentaci. Takto vzato je třeba popřát dnešní schůzce na Vrchním soudě v Praze úspěch. I když ten úspěch bude bohužel znamenat konec legrace. Je na novinářích, aby místo prezentace policejního pátrání pátrali sami.

autor: iho