Klid paneláků pod dohledem okupačních vojsk, popisuje normalizaci v Československu historik Stehlík

Historik Michal Stehlík konstatuje, že „právě v daném období svět zažíval bouřlivé události, měnily se ekonomické půdorysu, konec 60. let znamenal změny v západní Evropě, nastává vzestup Číny a v Československu bylo ticho, zvláštní klid paneláků pod dohledem okupačních vojsk.“

Připomínka smutného výročí okupace pak přivedla do ulic demonstrující občany, důsledkem pak bylo přijetí tzv. pendrekového zákonu, „který byl také výstrahou: podívejte se, jak můžete skončit,“ vysvětluje Stehlík.

Čtěte také

„Kronikář normalizace“ novinář Jiří Lederer a Gustáv Husák

Následují další léta, kdy komunistický režim upevňoval svou pozici, pronásledoval sebemenší náznak odporu a do toho přicházejí další politicky vykonstruované procesy. V roce 1976 s představiteli undergroundu, v letech následujících pak s chartisty a zakladateli Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Teze byla jasná: stát vyzývali, aby dodržoval své vlastní zákony.

Historik Michal Pullmann ve své úvaze sdělil: „Nespokojenost, která se v období normalizace projevovala, byla často formou konsensu a konformity. Používání oficiálního slovníku v práci či na veřejnosti a nadávání na komunisty doma či v hospodě – to byl základ normalizační stability. Nikoliv tajná policie.“

Likvidace oponentů normalizačního režimu

Další historik, Jan Cholínský, pak ve svém textu nazvaném Československý „normalizační“ režim nebyl společenským konsenzem uvádí:

„Pronásledování oponentů ,normalizačního‘ režimu bylo bezohledné a kruté. Je třeba připomenout osud disidenta Pavla Wonky, který jako politický vězeň v roce 1988 v důsledku podmínek výkonu trestu zemřel ve vězení.“

Celý nedemokratický systém byl postavený na tajné policii a strachu.
Michal Stehlík

A můžeme uvádět další jména – fyzické týrání Ivana Medka, Ziny Freundové, Zdeny Tominové, Petra Placák a tak dále. Jim a řadě dalších hrozila fyzická likvidace, byli vyhazováni z práce, perzekuované byly celé rodiny a někteří se pak dostali i do spárů estébácké akce Asanace. Ti pak byli vyhozeni i ze státu, kde žili.

Čtěte také

Dětství za normalizace, přetlak u přijímaček, dospělost v devadesátkách. Jak se žilo Husákovým dětem

Stehlík k této polemice říká: „Na jedné straně se říká charakter režimu je konformita, na druhé straně se říká charakter režimu je násilí, ale je to obojí,“ a vysvětluje klíčovou roli bezpečnostního aparátu tehdejšího komunistického režimu:

„Bez tajné policie tím, jaký byl vytvořen systém, by režim neexistoval. Strach, který znamenal: nedělej to, nebo budeš mít problém. Výhrůžka násilí byla ve společnosti přítomna.“

O nebezpečí relativizace pak Stehlík říká: „Nebezpečí relativizace spočívá v tom, že když hledíme na veřejné projevy, když hledíme pouze na vnější násilí, tak opustíme podstatu. Násilí po celou dobu normalizace existovalo, jen to bylo násilí jiné tváře než v 50. letech. Výhrůžky – nedělejte krok A, aby nebyl krok B. Celý nedemokratický systém byl postavený na tajné policii a strachu.“

Jak moc byl minulý režim v Československu v době normalizace násilný? Poslechněte si celé Jak to bylo doopravdy.