Klára Vlasáková: Je třeba budovat solidaritu – ta je však očekávána jen od někoho

19. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Divadlo bez diváků

Pojďme si na chvíli představit, jak bude vypadat Česko po odeznění nejhorší pandemické vlny; Česko, které se vzpamatovává jak ze zdravotních, tak ekonomických otřesů.

A pojďme k načrtnutí takového obrázku využít výroky těch, od nichž by člověk přece jen očekával alespoň střípky nějaké vize – politických představitelů.

Čtěte také

Tak tedy: řada podniků zkrachovala, ale nikoho to neznepokojuje, protože se tím pročistil trh. I bývalí zaměstnanci uznávají, že to jinak nešlo a takhle je to pro všechny zúčastněné strany lepší. Nestěžují si, že nemůžou sehnat novou práci nebo že se dostali do dluhů – vědí, že to k řádné „očistě“ zkrátka patří. Podle prezidenta Miloše Zemana v rozhovoru pro server iDNES.cz jsou ti podnikatelé, kteří zkrachují, neschopní – neuměli využít státem garantovaných úvěrů a tím dokázali, že jejich firem není žádná škoda.

Další pokrizový jev: umělci pracující v továrnách se nevracejí ke své původní profesi. Jestli slýchali nějaké „umělecké volání“, tak ho raději zase rychle utišili, protože si uvědomili, že nemůžou od státu nic žádat. Poslanec za hnutí ANO Pavel Juříček v rozhovoru pro Deník N prohlásil, že „v různých kulturních zařízeních všichni brečí a mají nataženou ruku“. Coby závěrečnou královskou radu předestřel, že v továrnách je míst dost.

Odepřít si cigarety?

Ti umělci, kteří nešli pracovat do továrny, se po dlouhém mlčení vynořují s geniálními díly. Ač neměli mnoho měsíců čím zaplatit nájem a nejspíš se jim nedostávaly prostředky ani na jídlo, dokázali se živit vzduchem a čistou potřebou tvořit.

Čtěte také

Opět Miloš Zeman v již citovaném rozhovoru tvrdí, že umělci vytvořili svá nejkrásnější díla, když byli hladoví. Škoda, že nedoplňuje, kolik přenádherných politických setkání se uskutečnilo a jaké množství dechberoucích zákonů bylo schváleno v období, kdy hladověli on a jeho kolegové.

Jak to bude vypadat s rodinami? Děti i rodiče děkují ze srdce vládě, že je hodila rovnou do vody – sice řada domácností nemá tolik počítačů a tabletů, aby mohla umožnit všem jejím členům online výuku a práci z domova, ale krize podněcuje kreativitu, to je známá věc. Pracující rodiče si rádi ze dne na den osvojili pedagogické schopnosti a naučili se mávnout rukou nad takovými malichernostmi, jako že jeden z nich musel nastoupit na ošetřovné, čímž se příjmy rodiny výrazně ztenčily. Vláda přišla s opatřeními, která sice zpomalují šíření koronaviru, ale opomíjejí ekonomickou realitu českých domácností.

Takže celkový výsledek? Země je spokojená a stabilizovaná a kdo není, raději mlčí. 

Čtěte také

Takhle ironicky by šlo pokračovat dál a dál, ale faktem zůstává, že to vypadá, jako by se političtí představitelé předháněli, kdo zasadí koronavirem vystresovaným občanům a občankám větší ránu. Přitom sami jejími dopady ohroženi nejsou. Takovému Miloši Zemanovi nehrozí, že by se například kvůli klesajícímu zájmu návštěvníků o prohlídky Pražského hradu musel uskromnit a začít si odpírat třeba cigarety. A na rozdíl od svých vrstevníků si také může být jistý, že ho po odchodu z funkce čeká přinejmenším zabezpečené stáří.

Ve vypjatých dobách je potřeba víc než kdy jindy budovat solidaritu a pochopení. Jenže zatím to vypadá, že ty jsou očekávány jen od těch, kteří nemají nic jiného.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka

Spustit audio